Přeskočit na hlavní obsah

Magnesia Litera přichází s novou cenou o nejlepší blog

Občanské sdružení Litera připravilo pro letošní již 14. ročník cen Magnesia Litera novou cenu – „Magnesia Blog roku“. Nyní bylo odbornou porotou vybráno 6 nejlepších blogů a je pouze na veřejnosti, aby prostřednictvím internetového hlasování určila absolutního vítěze. Ten získá 50 000 Kč od společnosti Karlovarské minerální vody, a.s., na knižní vydání své internetové tvorby.
Cena Magnesia Blog roku byla vytvořena v reakci na stoupající kvalitu literární úrovně blogů. Odborná porota, složená z vítězů cen Magnesia Litera, Petry Soukupové, Emila Hakla a literárního kritika a zakladatele knižních cen Magnesia Litera Pavla Mandyse, vybrala šest nejlepších blogů. Při výběru byly posuzovány blogy ze všech oblastí, přičemž byl kladen důraz na literární kvalitu. Tato soutěž je jedinečná právě tím, že není hodnocena grafická stránka blogů, ale primárně literární obsah. „Stejně jako Magnesia Litera hledá nejlepší knižní projevy, tak i tato nová kategorie má za cíl hledat ty nejlepší literární projevy blogů,“ řekl Pavel Mandys.

Od pondělí 23. 3. 2015 může veřejnost na webu www.magnesia-litera.cz hlasovat pro jeden z šesti nominovaných blogů a zvolit ten nejlepší, který bude vydán v knižní podobě. Ve finálové šestici je zastoupen například i fotoblog a každý si tak může najít svého literárního favorita, kterého v soutěži podpoří. Kdo se stane absolutním a prvním vítězem této nové ceny, bude možné sledovat na slavnostním předávání cen Magnesia Litera 14. dubna od 20 hodin na České televizi.

Nominovaní autoři a jejich blogy:


Při hodnocení blogů se trojčlenná porota shodla na následujících odůvodněních nominací:



Fotoblog Jiřího Peňáse

„Pravidelný útvar veterána české publicistiky nese název fotoblog a opravdu tam vždy fotografie jsou (a kvalitní). Nicméně těžiště spočívá v příjemně odlehčeném a přesto informačně nabitém literárním náčrtu lokality, kterou se v tom kterém pokračování zabývá – domácí i zahraniční. Jeden z mála blogů, kde nedominuje ego, nýbrž novinářská poctivost.“



David Grudl: La Trine
„Vtipný a věcně srozumitelný programátor se stylisticky vybroušeným literárním talentem – zní to jako protimluv, ale je to tak. David Grudl píše blogy La Trine & phpFashion – první je pro normální lidi, druhý spíš pro počítačové autisty, ale i kdyby čtenář nerozuměl ničemu, potěší ho ta jakoby mimochodem proběhnuvší breberka. Vzácný případ multitalentu, z něhož čiší, že ho to všechno baví.“


Iva Pekárková: blog na iDnes.cz
„Renomovaná spisovatelka dlouhodobě udržuje vynikající úroveň svého blogu. Vychází ze svých každodenních zkušeností života s partnerem-černochem v Londýně mezi komunitou přistěhovalců, přičemž jejich místy docela tragikomické peripetie sleduje sice s pochopením, ale věcně, realisticky a bez politické korektnosti. Autorku stejně jako v jejích prózách zdobí jednoduchý, místy rázný styl i nesmlouvavost: k psanému textu, zachycovaným lidem i k sobě samé.“


Marie Doležalová: Kafe a cigárko
„Mladá herečka známá zatím hlavně z televizních seriálů (Comeback, Cesty domů) s nadhledem a vtipem líčí „historky z hereckého podsvětí“. Mnoha předsudky opředenou profesi rozpustile demýtizuje, ukazuje, že sláva a velké výdělky jsou jen pro pár vyvolených v tvrdé konkurenci mnoha podstatně méně úspěšných adeptů. Sebeironické, často nápaditě pointované texty prokazují autorčin rozhled i vypravěčskou dovednost.“


Pavel Šplíchal, Jakub Ryška: Prigl
„Velmi nekorektní glosy a rozbory všech možných aktuálních kulturních a společenských jevů a trendů. Brněnský autor se břitkými, jízlivými a většinou velmi výstižnými charakteristikami strefuje zejména do mladých dospělých či těch, kteří za mladé ještě stále chtějí být považováni. Kavárenské kvazisociologické analýzy, které nutí ke smíchu i potrefené.“


Dominik Landsman: Deníček moderního fotra
„Muž na mateřské dovolené je v našich podmínkách stále ještě celkem nezvyklá věc. Zvláště, když o tom dokáže vtipně psát. Nesnesitelné dítě, otec, který to nezvládá, a mnoho situací, v nichž komicky prokáže svou nedostatečnost; ale nevzdává to. Nekompromisní legrace i pro ty, co ještě děti nemají.“

zdroj: Tisková zpráva 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…