Přeskočit na hlavní obsah

Rok 2015 ve znamení Joa Nesbøho

Čeští čtenáři byli zvyklí, že každý rok vycházejí dvě knihy Joa Nesbøho: na jaře a na podzim, obě s Harrym Holem. Letos nevyjdou dvě, ale rovnou čtyři. Cože? Ano. Čtyři.



V dubnu 2015 vychází desátý a (pozor - prozatím) poslední případ Harryho Holea s názvem Policie.
Jen co to stihnete dočíst, bude na horizontu další Nesbøho kniha: Už v červenci můžete očekávat první díl diptychu Krev na sněhu, v němž vás Jo Nesbø zavede do podsvětí Osla 70. let 20. století – hlavním hrdinou je tu nájemný vrah, který od svého zaměstnavatele dostane nečekaný a velmi specifický úkol a vypořádá se s ním po svém. V druhém dílu, který vyjde v listopadu, se dostanete až na daleký sever Norska, do takřka opuštěných míst obydlených svéráznými lidmi věřícími silně v Boha a zvyklými prát se s přírodou. V hlavní roli opět muž, který byl kdysi také napojen na osloské podsvětí, ale teď před jeho chapadly utíká.

To jsou tři. Ale která je ta čtvrtá? Už v říjnu 2015 se na pultech knihkupectví objeví detektivní román Syn, který v mnohém připomíná klasické „harryholeovky“, například tím, že na scénu zde znovu přichází osloská kriminálka, byť s jiným hlavním vyšetřovatelem. Zápletka je ale stejně vrstevnatá a Jo Nesbø si s vámi pohraje tak, jak jste zvyklí. 

Vypadá to, že Jo Nesbø se s českými čtenáři loučí ve velkém stylu. 

A nebo...se neloučí? ;)

Zdroj: Tisková zpráva nakladatelství Kniha Zlín.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…