Přeskočit na hlavní obsah

Rok 2015 ve znamení Joa Nesbøho

Čeští čtenáři byli zvyklí, že každý rok vycházejí dvě knihy Joa Nesbøho: na jaře a na podzim, obě s Harrym Holem. Letos nevyjdou dvě, ale rovnou čtyři. Cože? Ano. Čtyři.



V dubnu 2015 vychází desátý a (pozor - prozatím) poslední případ Harryho Holea s názvem Policie.
Jen co to stihnete dočíst, bude na horizontu další Nesbøho kniha: Už v červenci můžete očekávat první díl diptychu Krev na sněhu, v němž vás Jo Nesbø zavede do podsvětí Osla 70. let 20. století – hlavním hrdinou je tu nájemný vrah, který od svého zaměstnavatele dostane nečekaný a velmi specifický úkol a vypořádá se s ním po svém. V druhém dílu, který vyjde v listopadu, se dostanete až na daleký sever Norska, do takřka opuštěných míst obydlených svéráznými lidmi věřícími silně v Boha a zvyklými prát se s přírodou. V hlavní roli opět muž, který byl kdysi také napojen na osloské podsvětí, ale teď před jeho chapadly utíká.

To jsou tři. Ale která je ta čtvrtá? Už v říjnu 2015 se na pultech knihkupectví objeví detektivní román Syn, který v mnohém připomíná klasické „harryholeovky“, například tím, že na scénu zde znovu přichází osloská kriminálka, byť s jiným hlavním vyšetřovatelem. Zápletka je ale stejně vrstevnatá a Jo Nesbø si s vámi pohraje tak, jak jste zvyklí. 

Vypadá to, že Jo Nesbø se s českými čtenáři loučí ve velkém stylu. 

A nebo...se neloučí? ;)

Zdroj: Tisková zpráva nakladatelství Kniha Zlín.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte