Přeskočit na hlavní obsah

Robert Galbraith: Hedvábník (recenze)

Robert Galbraith mě oslnil svým detektivním debutem Volání Kukačky tak moc, že na avizované pokračování Silkworm (česky Hedvábník) jsem čekal více než dychtivě. Hlavního hrdinu, detektiva Cormorana, jsem si oblíbil, navzdory jeho ufňukanosti, která mi ale svým způsobem byla sympatická. Potvrdilo se, že umí autorka psát detektivky?


Hedvábník se odehrává pár měsíců po Volání Kukačky. Z Cormorana je mediální celebrita, protože vyřešil případ slavné modelky. Novináři ho milují, londýnský policejní sbor, který vlastně zesměšnil, ho nenávidí. Bere lukrativní zakázky - o které nemá nouze. Ale většinou to jsou sledovačky nevěrníků, prostě nic, co by ho vzrušovalo. Jednou ho ale požádá manželka známého spisovatele, aby jí pomohl manžela najít. Ten totiž zmizel těsně poté, co napsal kontroverzní román Bombyx mori, ve kterém zesměšňuje řadu významných lidí ve své branži.


Detektivky Roberta Galbraitha se vyznačují tím, že jejich děj je jednoduchý a vyprávění přímé, lineární. Protože Rowlingová umí psát poutavě, nepotřebuje přeskakovat mezi různými liniemi příběhu, skákat z přítomnosti do minulosti ("Víte, to bylo tak...") a na konci kapitol nepotřebuje děj gradovat tak, aby čtenář dychtil otočit na další stránku. Ona ty triky nepotřebuje, protože čtenáře upoutat umí. V Hedvábníkovi se potvrdilo, že autorka má skvělý cit pro příběh a umí ho vyprávět tempem, které je ležérní, ale živé současně. Pokud to budete srovnávat s jinými, například severskými detektivkami, bude se vám to zdá nudné. Ale toto srovnání není úplně fér, protože byť "Cormoranovky" nejsou žádná děsivá jízda norskými uličkami, čtivost se rozhodně nesnížila.

Teď výtky: Mám v zásadě dvě. Ta první směřuje na to, že se autorka nedovedla oprostit od schematičnosti vedlejšího příběhu – příběhu Robin a Cormorana. Rozumím tomu, že bylo potřeba vymyslet pojítko mezi jednotlivými díly, to je v pořádku. Myslím si však, že si autorka mohla dát na této vedlejší zápletce více záležet a nenechat ji tak klišoidní. Možná ale hraje na první dobrou a zajišťuje si tak přízeň určitého segmentu čtenářů (nebo spíše čtenářek). Druhá výtka směřuje k podobnému tématu, ale stojí za to ji zmínit samostatně. Umím si představit pět motivů vraha. Ten, který Rowlingová pro knihu zvolila mi přijde nejméně vhodný. Už v souvislosti s provedením vraždy, které mi v tomto kontextu přijde až neuvěřitelné. Podezírám autorku, že chtěla do knihy přidat trochu sadismu, aniž bych měl pocit, že je v knize někde vysvětlen. Jedno vysvětlení by se nabízelo, ale je to spíše spekulace, v knize pro to žádné indicie nejsou. Je škoda, že toto Galbraith / Rowlingová nedomyslela a nedotáhla k dokonalosti.

Navzdory těmto dvěma výtkám je Hedvábník detektivka, kterou si užijete. Kvituji, že autorka opustila sociální kritiku anglické společnosti a že potvrdila, že psát umí i detektivky. Série s Cormoranem Strikem má aktuálně ohlášených více než sedm částí, takže je na co se těšit.

Hodnocení: 80%

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Není všechno zlato, co se třpytí (recenze nového Saturnina)

„Tak nám dopsali Saturnina,“, chtělo by se říci společně s paní Müllerovou ze Švejka. Protože bomba v podobě pokračování příhod nekonvenčního sluhy je podobná té, která v Sarajevu začala nové tisíciletí. Bomba, která byla hozena nečekaně a s razancí, která se v české literatuře hned tak nevidí.

Kolik moci člověk unese? Recenze Macbetha od Joa Nesbøho

Neznámé místo, sedmdesátá léta. Společnost se vzpamatovává po vládě policejního šéfa Kennetha, za jehož panování město upadlo do chaosu a zločinu; drogová mafie si tu vytvořila svůj stát ve státě. Nový náčelník Duncan se však rozhodl toto město zlepšit. Pomalu se mu to začíná dařit, byť mafiání mají stále silné slovo, a důvěra lidí v politiku a věci veřejné není kdovíjaká. Jeden z jeho podřízených se jmenuje Macbeth, šéf Útvaru rychlého nasazení. Minulost tohoto oddaného policajta není vůbec čistá, přesto však jeho úmysly zůstávají dobré. Alespoň ze začátku, touha po moci (a po lásce) jej vrhne na temnou stranu síly.