Přeskočit na hlavní obsah

Robert Galbraith: Hedvábník (recenze)

Robert Galbraith mě oslnil svým detektivním debutem Volání Kukačky tak moc, že na avizované pokračování Silkworm (česky Hedvábník) jsem čekal více než dychtivě. Hlavního hrdinu, detektiva Cormorana, jsem si oblíbil, navzdory jeho ufňukanosti, která mi ale svým způsobem byla sympatická. Potvrdilo se, že umí autorka psát detektivky?


Hedvábník se odehrává pár měsíců po Volání Kukačky. Z Cormorana je mediální celebrita, protože vyřešil případ slavné modelky. Novináři ho milují, londýnský policejní sbor, který vlastně zesměšnil, ho nenávidí. Bere lukrativní zakázky - o které nemá nouze. Ale většinou to jsou sledovačky nevěrníků, prostě nic, co by ho vzrušovalo. Jednou ho ale požádá manželka známého spisovatele, aby jí pomohl manžela najít. Ten totiž zmizel těsně poté, co napsal kontroverzní román Bombyx mori, ve kterém zesměšňuje řadu významných lidí ve své branži.


Detektivky Roberta Galbraitha se vyznačují tím, že jejich děj je jednoduchý a vyprávění přímé, lineární. Protože Rowlingová umí psát poutavě, nepotřebuje přeskakovat mezi různými liniemi příběhu, skákat z přítomnosti do minulosti ("Víte, to bylo tak...") a na konci kapitol nepotřebuje děj gradovat tak, aby čtenář dychtil otočit na další stránku. Ona ty triky nepotřebuje, protože čtenáře upoutat umí. V Hedvábníkovi se potvrdilo, že autorka má skvělý cit pro příběh a umí ho vyprávět tempem, které je ležérní, ale živé současně. Pokud to budete srovnávat s jinými, například severskými detektivkami, bude se vám to zdá nudné. Ale toto srovnání není úplně fér, protože byť "Cormoranovky" nejsou žádná děsivá jízda norskými uličkami, čtivost se rozhodně nesnížila.

Teď výtky: Mám v zásadě dvě. Ta první směřuje na to, že se autorka nedovedla oprostit od schematičnosti vedlejšího příběhu – příběhu Robin a Cormorana. Rozumím tomu, že bylo potřeba vymyslet pojítko mezi jednotlivými díly, to je v pořádku. Myslím si však, že si autorka mohla dát na této vedlejší zápletce více záležet a nenechat ji tak klišoidní. Možná ale hraje na první dobrou a zajišťuje si tak přízeň určitého segmentu čtenářů (nebo spíše čtenářek). Druhá výtka směřuje k podobnému tématu, ale stojí za to ji zmínit samostatně. Umím si představit pět motivů vraha. Ten, který Rowlingová pro knihu zvolila mi přijde nejméně vhodný. Už v souvislosti s provedením vraždy, které mi v tomto kontextu přijde až neuvěřitelné. Podezírám autorku, že chtěla do knihy přidat trochu sadismu, aniž bych měl pocit, že je v knize někde vysvětlen. Jedno vysvětlení by se nabízelo, ale je to spíše spekulace, v knize pro to žádné indicie nejsou. Je škoda, že toto Galbraith / Rowlingová nedomyslela a nedotáhla k dokonalosti.

Navzdory těmto dvěma výtkám je Hedvábník detektivka, kterou si užijete. Kvituji, že autorka opustila sociální kritiku anglické společnosti a že potvrdila, že psát umí i detektivky. Série s Cormoranem Strikem má aktuálně ohlášených více než sedm částí, takže je na co se těšit.

Hodnocení: 80%

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin