Přeskočit na hlavní obsah

Robert Galbraith: Hedvábník (recenze)

Robert Galbraith mě oslnil svým detektivním debutem Volání Kukačky tak moc, že na avizované pokračování Silkworm (česky Hedvábník) jsem čekal více než dychtivě. Hlavního hrdinu, detektiva Cormorana, jsem si oblíbil, navzdory jeho ufňukanosti, která mi ale svým způsobem byla sympatická. Potvrdilo se, že umí autorka psát detektivky?


Hedvábník se odehrává pár měsíců po Volání Kukačky. Z Cormorana je mediální celebrita, protože vyřešil případ slavné modelky. Novináři ho milují, londýnský policejní sbor, který vlastně zesměšnil, ho nenávidí. Bere lukrativní zakázky - o které nemá nouze. Ale většinou to jsou sledovačky nevěrníků, prostě nic, co by ho vzrušovalo. Jednou ho ale požádá manželka známého spisovatele, aby jí pomohl manžela najít. Ten totiž zmizel těsně poté, co napsal kontroverzní román Bombyx mori, ve kterém zesměšňuje řadu významných lidí ve své branži.


Detektivky Roberta Galbraitha se vyznačují tím, že jejich děj je jednoduchý a vyprávění přímé, lineární. Protože Rowlingová umí psát poutavě, nepotřebuje přeskakovat mezi různými liniemi příběhu, skákat z přítomnosti do minulosti ("Víte, to bylo tak...") a na konci kapitol nepotřebuje děj gradovat tak, aby čtenář dychtil otočit na další stránku. Ona ty triky nepotřebuje, protože čtenáře upoutat umí. V Hedvábníkovi se potvrdilo, že autorka má skvělý cit pro příběh a umí ho vyprávět tempem, které je ležérní, ale živé současně. Pokud to budete srovnávat s jinými, například severskými detektivkami, bude se vám to zdá nudné. Ale toto srovnání není úplně fér, protože byť "Cormoranovky" nejsou žádná děsivá jízda norskými uličkami, čtivost se rozhodně nesnížila.

Teď výtky: Mám v zásadě dvě. Ta první směřuje na to, že se autorka nedovedla oprostit od schematičnosti vedlejšího příběhu – příběhu Robin a Cormorana. Rozumím tomu, že bylo potřeba vymyslet pojítko mezi jednotlivými díly, to je v pořádku. Myslím si však, že si autorka mohla dát na této vedlejší zápletce více záležet a nenechat ji tak klišoidní. Možná ale hraje na první dobrou a zajišťuje si tak přízeň určitého segmentu čtenářů (nebo spíše čtenářek). Druhá výtka směřuje k podobnému tématu, ale stojí za to ji zmínit samostatně. Umím si představit pět motivů vraha. Ten, který Rowlingová pro knihu zvolila mi přijde nejméně vhodný. Už v souvislosti s provedením vraždy, které mi v tomto kontextu přijde až neuvěřitelné. Podezírám autorku, že chtěla do knihy přidat trochu sadismu, aniž bych měl pocit, že je v knize někde vysvětlen. Jedno vysvětlení by se nabízelo, ale je to spíše spekulace, v knize pro to žádné indicie nejsou. Je škoda, že toto Galbraith / Rowlingová nedomyslela a nedotáhla k dokonalosti.

Navzdory těmto dvěma výtkám je Hedvábník detektivka, kterou si užijete. Kvituji, že autorka opustila sociální kritiku anglické společnosti a že potvrdila, že psát umí i detektivky. Série s Cormoranem Strikem má aktuálně ohlášených více než sedm částí, takže je na co se těšit.

Hodnocení: 80%

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.