Přeskočit na hlavní obsah

Robert Galbraith: Hedvábník (recenze)

Robert Galbraith mě oslnil svým detektivním debutem Volání Kukačky tak moc, že na avizované pokračování Silkworm (česky Hedvábník) jsem čekal více než dychtivě. Hlavního hrdinu, detektiva Cormorana, jsem si oblíbil, navzdory jeho ufňukanosti, která mi ale svým způsobem byla sympatická. Potvrdilo se, že umí autorka psát detektivky?


Hedvábník se odehrává pár měsíců po Volání Kukačky. Z Cormorana je mediální celebrita, protože vyřešil případ slavné modelky. Novináři ho milují, londýnský policejní sbor, který vlastně zesměšnil, ho nenávidí. Bere lukrativní zakázky - o které nemá nouze. Ale většinou to jsou sledovačky nevěrníků, prostě nic, co by ho vzrušovalo. Jednou ho ale požádá manželka známého spisovatele, aby jí pomohl manžela najít. Ten totiž zmizel těsně poté, co napsal kontroverzní román Bombyx mori, ve kterém zesměšňuje řadu významných lidí ve své branži.


Detektivky Roberta Galbraitha se vyznačují tím, že jejich děj je jednoduchý a vyprávění přímé, lineární. Protože Rowlingová umí psát poutavě, nepotřebuje přeskakovat mezi různými liniemi příběhu, skákat z přítomnosti do minulosti ("Víte, to bylo tak...") a na konci kapitol nepotřebuje děj gradovat tak, aby čtenář dychtil otočit na další stránku. Ona ty triky nepotřebuje, protože čtenáře upoutat umí. V Hedvábníkovi se potvrdilo, že autorka má skvělý cit pro příběh a umí ho vyprávět tempem, které je ležérní, ale živé současně. Pokud to budete srovnávat s jinými, například severskými detektivkami, bude se vám to zdá nudné. Ale toto srovnání není úplně fér, protože byť "Cormoranovky" nejsou žádná děsivá jízda norskými uličkami, čtivost se rozhodně nesnížila.

Teď výtky: Mám v zásadě dvě. Ta první směřuje na to, že se autorka nedovedla oprostit od schematičnosti vedlejšího příběhu – příběhu Robin a Cormorana. Rozumím tomu, že bylo potřeba vymyslet pojítko mezi jednotlivými díly, to je v pořádku. Myslím si však, že si autorka mohla dát na této vedlejší zápletce více záležet a nenechat ji tak klišoidní. Možná ale hraje na první dobrou a zajišťuje si tak přízeň určitého segmentu čtenářů (nebo spíše čtenářek). Druhá výtka směřuje k podobnému tématu, ale stojí za to ji zmínit samostatně. Umím si představit pět motivů vraha. Ten, který Rowlingová pro knihu zvolila mi přijde nejméně vhodný. Už v souvislosti s provedením vraždy, které mi v tomto kontextu přijde až neuvěřitelné. Podezírám autorku, že chtěla do knihy přidat trochu sadismu, aniž bych měl pocit, že je v knize někde vysvětlen. Jedno vysvětlení by se nabízelo, ale je to spíše spekulace, v knize pro to žádné indicie nejsou. Je škoda, že toto Galbraith / Rowlingová nedomyslela a nedotáhla k dokonalosti.

Navzdory těmto dvěma výtkám je Hedvábník detektivka, kterou si užijete. Kvituji, že autorka opustila sociální kritiku anglické společnosti a že potvrdila, že psát umí i detektivky. Série s Cormoranem Strikem má aktuálně ohlášených více než sedm částí, takže je na co se těšit.

Hodnocení: 80%

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…