Přeskočit na hlavní obsah

Probouzí se česká detektivka?

Tak jo. Možná to jsou jen první dvě vlaštovky, které pravé jaro ještě nepřinesou, ale zdá se, že česká detektivka se probouzí z mnohaletého zimního spánku. Myslím tedy kvalitní česká detektivka. Novinky totiž ohlásily hned dvě legendy české literatury - Štěpán Kopřiva a Jiří Walker Procházka (který ji napsal se svou ženou Klárou).

Možná za tím stojí dlouholetý fenomenální úspěch severských románů s trochu jiným stylem než ten, na který byli čtenáři českých detektivek zvyklí. Ty byly, řekněme si to upřímně, tak trošku připrdlé. Už úspěch slovenského fantasty (čti autora fantasy literatury) Ďuro Červenáka ukázal, že díra na trhu tu je. A vypadalo to, že se jedná o díru, za kterou by se nemusela stydět lecjaká česká silnice.


Jak Štěpán Kopřiva, tak Jiří Walker Procházka jsou autoři z úplně jiných světů – jejich světy se jmenovaly fantasy a sci-fi. Přemýšlím, jestli je to náhoda, že mají komatickou českou detektivku zachránit právě lidi z těchto žánrů.

Štepánu Kopřivovi jeho kniha „Rychlopalba“ vychází už teď. Na plakátech, které vydání knihy doprovází (podívejte se na něj třeba tady) se píše, že „Štěpán Kopřiva přitáhl českou detektivku do 21. století a dokázal, že se může vyrovnat jakýmkoliv severským detektivkám.“ Byť tato deklamace působí klasicky marketingově, není vyloučeno, že to je pravda :) Ještě před nedávnem bych nevěřil, že na Slovensku může vzniknout megaúspěšná řada kriminálních románů, která mě bude bavit tak moc, že budu hltat každý nový díl. A ona vznikla (ano, mluvím o Dánovkách). To, že Štěpán Kopřiva umí psát dobře, se ví dlouho. Takže jeho vstup do řeky krimirománu očekávám s nadějí.


Ještě větší radost jsem měl z toho, že se do detektivního žánru pustil Jiří Walker Procházka se svou ženou Klárou. Ba co víc, zahájili celou sérii, kterou nazvali Souřadnice zločinu. No a mé nadšení se změnilo v extázi při zjištění, že děj se bude odehrávat v Táboře, který tolik miluju. Nechám promluvit anotaci: "Zmizení renomovaného profesora uvede do pohybu nejen policejní vyšetřování, ale také svede dohromady nesourodou dvojici, která se pouští do pátrání na vlastní pěst. Muzejní kurátorka Berenika Weissová a bývalý policista Robert Štolba se dostanou do míst, o kterých policie nemá ani zdání a kde oba dva musí spoléhat jen sami na sebe. Přepadení, vraždy a krádeže pokaždé nějak souvisejí s táborským muzeem a záhad přibývá." Jestliže na Rychlopalbu se těším, tak na Mrtvou šelmu jsem přímo nadržený. Vychází na začátku dubna tohoto roku.

Jak jsem psal v úvodu, nechci dělat předčasné závěry a říkat, že je česká detektivka zachráněná, ale tyto dvě vlaštovky mi prostě velkou naději dávají. Už brzy budeme vědět, jak to bude dál a hlavně se ukáže, jestli tyto dvě knihy splnily naděje, které jsem do nich vložil, a jestli byly tak dobré, jak jsem čekal.  Určitě se o tom dozvíte i z tohoto blogu :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin