Přeskočit na hlavní obsah

Ovčí výzva 2015

Není to tak dávno, co začal rok 2015. Protože s novým rokem přicházejí nové výzvy, rozhodli jsme se ve skupině Kaplanovy ovce motivovat čtenáře všech věkových, sociálních i asociálních skupin k volbě toho správného počteníčka. Tady je tedy Ovčí výzva - knihy, které si musíte přečíst, aby letošní rok za něco stál.


  1. Kniha, kde hraje nějakou roli ofce.
  2. Kniha, podle které byla natočena kniha.
  3. Kniha, kde si můžu přečíst nejdřív poslední větu.
  4. Kniha, kde si NEMŮŽEŠ přečíst poslední větu, protože poslední větu nemá.
  5. Kniha, která tě pokouše.
  6. Kniha, kterou slečna Hovězáková nedokáže zrecenzovat.
  7. Kniha, kterou si musí napsat každý sám.
  8. Kniha, kterou napsal TKF.
  9. Pátý díl slavné trilogie.
  10. Kniha, kterou vám doporučil váš imaginární kamarád.
  11. Mňaudiokniha.
  12. Kniha, která má spoiler v názvu.
  13. Knížku krásně zbytečnou, co má lživý děj, píše se v ní jak se lítá vzhůru.
  14. Kniha od autora, který se jmenuje stejně jako vy.
  15. Kniha, která vylezla z okna a zmizela.
  16. Kniha, která má v názvu Ovce.
  17. Kniha, kterou NAPSALA Ovce.
  18. Kniha, kterou jste dočetli, ale nikdy nezačali.
  19. Kniha, která nemá v názvu číslo ani písmeno.
  20. Kniha, která se nedala otevřít.
  21. Kniha, která když navlhne, tak se jí nezkroutí listy.
  22. Kniha, kterou nečetl ani Adolf Kulhánek.
  23. Kniha, která vyjde až příští rok.
  24. Kniha, která nikdy nevyjde.
  25. Všechny tři díly Hobita.
  26. Kniha, která se nedostala do hodnocení na Goodreads.
  27. Odborná kniha naprosto mimo váš obor, u které se nechytnete ani u první věty, natož u poslední.
  28. Kniha ukradená z knihovny, kde na stolku umíralo dítě.
  29. Kniha, kterou svět neviděl.
  30. Kniha pro moly.
  31. Kniha, která předstírá, že je kniha,ale ve skutečnosti je zebra.
  32. Kniha od Igora Kandry.
  33. Kniha o Goudě.
  34. Kniha, kterou napsala "vnitřní bohyně".

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte