Přeskočit na hlavní obsah

Strhující detektivka reflektující historii



Dominik Dán patří bezesporu k nejzářivějším hvězdám na slovenském literárním nebi. Každá jeho kniha se ihned po vydání vyšplhala na přední příčky prodejnosti a takřka ihned se stala bestselerem. Velkou zásluhu na tom má krom literárních kvalit knih i aura tajemnosti. Dominik Dán je totiž pseudonym aktivního elitního policisty, jenž odmítá odtajnit svou pravou identitu.






Román Uzel, který nakladatelství Slovart právě vydalo je sice z roku 2012, ale v rámci příběhové chronologie hlavních postav je románem prvním, úvodním. Čtenář se seznámí s policejním oddělením takzvaného Našeho města, jež odkazuje na Bratislavu a hlavně s postavou Richarda Krauze. Ten se z prostého pochůzkáře díky jednomu úspěšnému případu dostane v policejní hierarchii výš. Do „mordparty“.

Krauzovo uvedení do nového způsobu policejní práce si vezmou na starosti kolegové Hanzel a Burger. Nejmladší člen oddělení se tak během týdenního tažení po restauracích a barech seznamuje se spolupracující „galerkou“ a učí se, jak nejlépe zapadnout do již sehrané party kriminalistů s čímž mu pomůže jeho první „velký“ případ. Vražda v rafinérce.

Při vyšetřování se výborně uvede díky svým znalostem z průmyslové školy. Postupně však sám zjišťuje, že v tomto případu nepůjde jen o vraždu samotnou, ale o mnohem víc. O jeho svědomí, hrdost a důstojnost. Pochopí, že to je právě onen pomyslný uzel, s kterým si bude muset poradit.

Uzel je však silně utažen za pomoci několika nitek. Příběh knihy se odehrává v roce 1988, v kterém autor kromě příběhu o vyšetřování vraždy rozkrývá osudy několika postav. Na nich autor nekriticky, ovšem ani ne uctíváním, reflektuje nedávnou minulost.

Příběhy Dany, jíž na Západě zůstali rodiče a kterou doslova pronásleduje Státní bezpečnost i špičkového pilota Viktora, jenž se „jen“ z hlediska režimu špatně oženil, protože jeho žena má francouzskou matku a otce diplomata, jsou plné politické situace a odkazů na fungování tehdejší společnosti. Celé drama vyvrcholí na ostře hlídané slovensko-rakouské hranici, pod hradem Devín, kdesi v místech u řeky Moravy. Právě zde se totiž spousta lidí pokouší přeplavat na Západ, ovšem mnoho z nich umírá v dešti kulek pohraničníků.

Dominik Dán vytvořil příběh, z kterého mrazí a který poučí. V záplavě skandinávských detektivek je tato kniha příjemnou změnou. Čtenáři mohou mít radost, že přece jen existuje někdo, kdo se v československých literárních podmínkách může měřit se silnou konkurencí. Dominik Dán nejenom, že dokáže vystavět rafinovanou detektivní zápletku. Dokáže se ponořit do psychologie postav, do jejich osudů a to vše propojit s jasnými historickými fakty. To vše dává dohromady strhující a mrazivé čtení.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin