„Raketa ve tmě“ aneb Kdo letos napsal nejhorší erotickou scénu?

Každoroční anketa britského magazínu Literary Review má svého vítěze, byť ten se může směle považovat za následovníka nebohého Pyrrha. Nejhorší scénu v literatuře pro letošní rok napsal Ben Okri, na západ od Aše poměrně známá a respektovaná postava literárního světa (mimo jiné držitel Man Booker Prize).

Nigerijce Bena Okriho můžete znát z povídkové sbírky Město červeného prachu, která u nás před časem vyšla. Spíš ho ale znát nebudete, rozhodně to není autor, na kterého by se stály fronty. Tedy co se týče našeho prostředí, ve světě je známý dost.

A teď bude ještě víc, byť to asi není publicita, která by mu byla příjemná. Toto ocenění, které je jistě mnohem méně respektuhodné, než zmíněná Man Booker Prize, získal za svůj desátý román „Age of Magic“, především díky milostné scéně, ve které dojde i na zatoulanou raketu.


Ben Okri se ceremoniálu převzetí této neúctyhodné literární ceny nezúčastnil a vydal jen lakonické prohlášení, že „A writer writes what they write and that’s all there is to it.“ Vzniklo tak podezření, že Okri v poslední době opisuje od Paula Coelha. Jeho citát jsem nechal nepřeložený, aby vynikla hloubka jeho slov.


Laura Palmer, zástupce vydavatele Head of Zeus , která cenu přebírala, se k celé záležitosti postavila s větším smyslem pro humor: „Toto ocenění završilo hattrick, po kterém touží každé začínající vydavatelství: Head of Zeus vyhrálo v jednom jediném roce ceny Political Book award, Metadata Gold Standard award a Literary Review Bad Sex in Fiction award.“

Ještě více smyslu pro humor předvedla redaktorka této knihy Maggie McKernan: „Vyhrát tuto cenu je zábavné, ale nedůstojné. Stejně jako sex za předpokladu, že se dělá pořádně.“

A samozřejmě vás neochudím o ukázku, v angličtině:

“When his hand brushed her nipple it tripped a switch and she came alight. He touched her belly and his hand seemed to burn through her. He lavished on her body indirect touches and bitter-sweet sensations flooded her brain. She became aware of places in her that could only have been concealed there by a god with a sense of humour.

Adrift on warm currents, no longer of this world, she became aware of him gliding into her. He loved her with gentleness and strength, stroking her neck, praising her face with his hands, till she was broken up and began a low rhythmic wail … The universe was in her and with each movement it unfolded to her. Somewhere in the night a stray rocket went off.”