Přeskočit na hlavní obsah

„Raketa ve tmě“ aneb Kdo letos napsal nejhorší erotickou scénu?

Každoroční anketa britského magazínu Literary Review má svého vítěze, byť ten se může směle považovat za následovníka nebohého Pyrrha. Nejhorší scénu v literatuře pro letošní rok napsal Ben Okri, na západ od Aše poměrně známá a respektovaná postava literárního světa (mimo jiné držitel Man Booker Prize).



Nigerijce Bena Okriho můžete znát z povídkové sbírky Město červeného prachu, která u nás před časem vyšla. Spíš ho ale znát nebudete, rozhodně to není autor, na kterého by se stály fronty. Tedy co se týče našeho prostředí, ve světě je známý dost.

A teď bude ještě víc, byť to asi není publicita, která by mu byla příjemná. Toto ocenění, které je jistě mnohem méně respektuhodné, než zmíněná Man Booker Prize, získal za svůj desátý román „Age of Magic“, především díky milostné scéně, ve které dojde i na zatoulanou raketu.


Ben Okri se ceremoniálu převzetí této neúctyhodné literární ceny nezúčastnil a vydal jen lakonické prohlášení, že „A writer writes what they write and that’s all there is to it.“ Vzniklo tak podezření, že Okri v poslední době opisuje od Paula Coelha. Jeho citát jsem nechal nepřeložený, aby vynikla hloubka jeho slov.


Laura Palmer, zástupce vydavatele Head of Zeus , která cenu přebírala, se k celé záležitosti postavila s větším smyslem pro humor: „Toto ocenění završilo hattrick, po kterém touží každé začínající vydavatelství: Head of Zeus vyhrálo v jednom jediném roce ceny Political Book award, Metadata Gold Standard award a Literary Review Bad Sex in Fiction award.“

Ještě více smyslu pro humor předvedla redaktorka této knihy Maggie McKernan: „Vyhrát tuto cenu je zábavné, ale nedůstojné. Stejně jako sex za předpokladu, že se dělá pořádně.“

A samozřejmě vás neochudím o ukázku, v angličtině:


“When his hand brushed her nipple it tripped a switch and she came alight. He touched her belly and his hand seemed to burn through her. He lavished on her body indirect touches and bitter-sweet sensations flooded her brain. She became aware of places in her that could only have been concealed there by a god with a sense of humour.

Adrift on warm currents, no longer of this world, she became aware of him gliding into her. He loved her with gentleness and strength, stroking her neck, praising her face with his hands, till she was broken up and began a low rhythmic wail … The universe was in her and with each movement it unfolded to her. Somewhere in the night a stray rocket went off.”

Komentáře

  1. O_O, ale jo, warum nicht, že... :) o takové ceně jsem (asi naštěstí) do dnešních dnů nic netušila a nevím jestli jsem to chtěla vědět, ale jo, chtěla, takže díky :D
    Naoki-Keiko
    (naoki-keiko.blog.cz)

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…