Přeskočit na hlavní obsah

I mistr se někdy utne a čtenář u toho usne (recenze Přízraku)

Jo Nesbø se svými detektivkami dostal nad žánr a pustil svou fantazii na volno. Čím víc se blížil závěru celé série s Harry Holem (která avizovala deset dílů), tím temnější a surovější příběhy byly. V devítce jakoby hodil motor na volnoběh.

Můj vztah k jeho knihám prošel několika etapami. Od nedůvěřivého našlapování (Nemesis), přes nadšení (Pentagram! Sněhulák!) až k vystřízlivění a do určité míry kocovině (Levhart). Při
předchozím díle, Levhartovi (respektive až při opakovaném čtení), jsem si říkal, jestli už to Nesbø trochu nepřehání. Hole se stal téměř nadčlověkem - supermanské schopnosti hlavního hrdiny zakryly to, co jsme na jeho knihách tak obdivovali. Logicky jsem se tedy bál, jak bude pokračovat v Přízraku.

Ten se celý motá kolem oslosské drogové scény a tím, kdo tentokrát potřebuje zachránit není Harry Hole, ale syn jeho dávné lásky Oleg (ano, ten malý Oleg, v tomto díle už trošku dospělejší). Z tématu jsem měl obavy, protože tohle není prostředí, které bych v knihách vyhledával. Ale nakonec se ukázalo, že to prostředí samo o sobě problémem není.

Tím problémem, který s Přízrakem mám, je jeho první polovina. Dost to připomíná nepovedený start série – Netopýra. Samozřejmě: i zde je vidět, že Jo Nesbø má obrovský talent psát, že jeho vypravěčské schopnosti jsou nadprůměrné, nicméně jeho čtenáři, zmlsaní lepšími díly, už čekají trochu víc. Třeba tu ponurou atmosféru ze Sněhuláka, nebo ten bipolární příběh jako z Červenky. I v Přízraku se dostává ke slovu retrospektiva, ale vzpomínky mrtvého feťáka mi přišly jako špatně zvolený způsob, jak tuto část příběhu vyprávět.

Pochopitelně i tentokrát se příběh rozběhne a zhruba od poloviny knihy dostává spád, na který jsme přes dvě stě stran čekali. Je dobře, že Harry v této knize zmoudřel a už to není ta troska na dně. Čtenář má zase chuť mu fandit, aniž by musel skousnout jeho excesy.

Knihy, které patří do jednolité série, je třeba chápat a hodnotit v kontextu ostatních dílů. Kdyby byl přízrak “stand-alone” románem, patrně bychom k němu byli o něco méně kritičtí. Ježe po zkušenosti se skvělou Červenkou a dechberoucím Sněhulákem je oprávněné čekat víc, než přináší Přízrak. V tomto případě nešlo ani tak o to, jak případ dopadne, ale o to, jak dopadne Harry Hole. Myslím totiž, že tato kniha je do velké míry přípravou na velké finále, které nás v českém překladu čeká příští rok na jaře. Rozhodně se máme na co těšit.

Jo Nesbø: Přízrak

Hodnocení: 55%
Přeložila: Kateřina Krištůfková
Vydala: Kniha Zlín

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Není všechno zlato, co se třpytí (recenze nového Saturnina)

„Tak nám dopsali Saturnina,“, chtělo by se říci společně s paní Müllerovou ze Švejka. Protože bomba v podobě pokračování příhod nekonvenčního sluhy je podobná té, která v Sarajevu začala nové tisíciletí. Bomba, která byla hozena nečekaně a s razancí, která se v české literatuře hned tak nevidí.

Kolik moci člověk unese? Recenze Macbetha od Joa Nesbøho

Neznámé místo, sedmdesátá léta. Společnost se vzpamatovává po vládě policejního šéfa Kennetha, za jehož panování město upadlo do chaosu a zločinu; drogová mafie si tu vytvořila svůj stát ve státě. Nový náčelník Duncan se však rozhodl toto město zlepšit. Pomalu se mu to začíná dařit, byť mafiání mají stále silné slovo, a důvěra lidí v politiku a věci veřejné není kdovíjaká. Jeden z jeho podřízených se jmenuje Macbeth, šéf Útvaru rychlého nasazení. Minulost tohoto oddaného policajta není vůbec čistá, přesto však jeho úmysly zůstávají dobré. Alespoň ze začátku, touha po moci (a po lásce) jej vrhne na temnou stranu síly.