Přeskočit na hlavní obsah

KDOPAK BY SE BOČKA BÁL! (RECENZE DENÍKU KASTELÁNA)

Předtím, než Evžen Boček stvořil svou “aristokratickou sérii”, napsal román o kastelánovi, který se seznamuje se svým novým působištěm. Je úplně jiný, než jeho pozdější slavné knihy, rozhodně v něm nečekejte humor. Deník kastelána je totiž temný a skvělý.
Správně bychom Deník kastelána a dvě “Aristokratky” (tu poslední a tu ve varu) neměli srovnávat. Deník kastelána totiž Evžen Boček napsal dávno před nimi a navíc pod pseudonymem. Když jsem se vloni v prosince dozvěděl, že má třetí knihu, kterou ale pod jeho jménem nenajdu, zaradoval jsem se. Aristokratky byly sice až moc lehké čtení, ale navzdory povrchnímu, jednoduchému humoru se dalo poznat, že autor má talent vyprávět.


Ten naplno ukázal právě v této knize. Je až s podivem, že se po ní pustil do humoristické literatury, která je mnohem těžší sousto – napsat dobrou vtipnou knihu není vůbec snadná věc a povězme si, komu z českých autorů se to v posledních pětadvaceti letech povedlo?

O čem tedy kniha je: Jsou to zápisky člověka, který se rozhodl odejít z velkého města do malé moravské vesnice, kde se stal kastelánem malého, nijak nevýznamného zámku. Boří se mu romantická představu o této práci a hozen do vody se učí plavat nejen v tom, co má na starosti, ale také v mezilidských vztazích a místní komunitě.

A aby toho nebylo málo, problémy nemá jen v práci, ale také ve svém osobním životě. No a aby toho bylo ještě víc: V zámku se dějí nevysvětlitelné věci, které nikdo nechápe. Ne, nejde o duchařský příběh, který se v prostředí zámku nabízí tak nějak samovolně. Vše je přiměřené místu a ději, nic není hnáno silou a napínáno na gumu od kalhot.

Deníkové zápisky jsou specifický žánr, kterým si autoři mohou do značné míry usnadnit práci. Je snazší čtenáře zaujmout, protože ten má pocit, že nakoukává do soukromí hrdinů, a v tomto případě (když si uvědomíme, že sám Boček je také kastelán) snad i samotného autora. Deník ale současně dokáže odhalit slabá místa autora: pokud není zdatný vypravěč, jsou deníkové zápisky osamocenými výkřiky, které jako kniha dohromady nefungují. Je na místě říct, že Deník kastelána funguje skvěle.

Deník kastelána má daleko do humorné mozaiky, kterou by čtenář jeho dvou pozdějších knih mohl čekat. Místo humoru zde existuje napětí, které vrcholí v té nejlepší možné scéně, kterou si umíte představit. Kniha původně vyšla pod jménem autora “Jan Bittner” a vlastně by bylo dobré, kdyby to tak zůstalo. Ti čtenáři, kteří jsou nadšeni z Aristokratek mohou být zklamané, že tady zůstane jejich bránice v klidu a naopak – čtenář Deníku kastelána by mohl být humorem Aristokratek mírně rozčarován.

Každý, kdo chce dobrý český román z českého prostředí, navíc dost originálního, ale zklamaný nebude. Evžen Boček debutoval fantastickou knihou a mně nezbývá než doufat, že se k této poloze po Aristokratkách zase vrátí.

Hodnocení: 90%
Vydalo: Druhé město

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Není všechno zlato, co se třpytí (recenze nového Saturnina)

„Tak nám dopsali Saturnina,“, chtělo by se říci společně s paní Müllerovou ze Švejka. Protože bomba v podobě pokračování příhod nekonvenčního sluhy je podobná té, která v Sarajevu začala nové tisíciletí. Bomba, která byla hozena nečekaně a s razancí, která se v české literatuře hned tak nevidí.

Kolik moci člověk unese? Recenze Macbetha od Joa Nesbøho

Neznámé místo, sedmdesátá léta. Společnost se vzpamatovává po vládě policejního šéfa Kennetha, za jehož panování město upadlo do chaosu a zločinu; drogová mafie si tu vytvořila svůj stát ve státě. Nový náčelník Duncan se však rozhodl toto město zlepšit. Pomalu se mu to začíná dařit, byť mafiání mají stále silné slovo, a důvěra lidí v politiku a věci veřejné není kdovíjaká. Jeden z jeho podřízených se jmenuje Macbeth, šéf Útvaru rychlého nasazení. Minulost tohoto oddaného policajta není vůbec čistá, přesto však jeho úmysly zůstávají dobré. Alespoň ze začátku, touha po moci (a po lásce) jej vrhne na temnou stranu síly.