Přeskočit na hlavní obsah

Nahřívačka

Na některých bložíncích tomu říkají lákačka. Aspoň myslím. Ode mne takové infantilnosti čekat nemůžete, ale dávám si dohromady takový sebemotivační seznam knih, které 100% v dohledné době budu číst. Ideálně v tomto pořadí. Prostě takový warming-up, česko-bookloversky "nahřívačka".

Protože jsem loudil, vyloudil jsem z nakl. Host recenzní PDF knihy Marco. Ano, já, nerudný TKF čtu PDFko z tabletu. Inu, Marco byla první a myslím, že na nějakou dobu jediná kniha, kvůli které jsem to udělal. A jaký Marco je? Jsem zhruba ve třetině a přestože v této knize je zatím nejpomalejší rozjezd z celé série Oddělení Q, nemohu přestat číst. 

V drsném souboji o recenzní výtisk z Moby jsem si urval knihu Mrtvá voda. Helon Habila, autor knihy, je Nigerijec (původně jsem si myslel, že Nigerijka, ono se to v té angličtině blbě poznává, takže díky za Google a jeho obrázky). Nigerijský thriller jsem prostě chtěl poznat, už proto, abych si rozšířil vědomosti o další literární oblast.

Nonstop knihkupectví pana Penumbry od Robina Sloana byla kniha, která mě velmi příjemně překvapila, byť jsem od ní nečekal nic víc, než pár hodin průměrného čtení. V září Host vydá knihu, která této dějově předchází a vysvětluje, jak se tento podivínský knihkupec dostal ke své podivínské činnosti. Bude se to jmenovat Ajax Penumbra 1969 a pro knihostaromily mám blbou zprávu: vyjde jen jako e-kniha.

Byl jsem osloven sympatickým nakladatelstvím Metafora, jestli bych si nechtěl přečíst novinkovou (již šestou v pořadí!) knihu Yrsy Sigurdardóttir, která se bude jmenovat Plavba smrti a vychází koncem listopadu. Yrsu znám, její skvělé islandské romány jsou tak dobré, že i v létě se vám na kůži vytvářejí sněhové vločky. Nevím ani, o čem ta kniha bude, ale jméno autorky je pro mě víc než dostačujícím lákadlem :-) (nebo nahřívačkou?)

No jo no jo, jak to, že jsem tu ještě nezmínil Nesboho Přízrak, že? To víte, že ho budu číst. Jen musím říct, že jak stárnu, nějak ve mne ta vášeň k tomuto ultracharismatickému Norovi vyhasíná. Pořád se dobře čte, nedávno jsem si zopakoval Sněhuláka a znovu jsem pocítil ty stavy, které Nesbo umí tak báječně vytvářet... Jenže po Levhartovi se začínám trochu bát, kam zajde. Už tam z Harryho udělal novodobého supermana s norským přízvukem a bojím se, že ho to už nepustilo. Ale uvidím, přece jen to je Nesbo :)

V polovině října je neštěstí pro nás, co nestíháme číst novinkové knihy: Velký knižní čtvrtek. Kromě již zmíněného Přízraku na nás vytáhne Bohy z Gothamu (taky jste si mysleli, že se Gotham píše s dvěma T? No asi ne, co?). Má to být o počátcích newyorského policejního sboru a prý to je mega dobře napsané. No, těším se a uvidím :-)

Hedvábník. Ach jo. ACH! JO! Kniha vyjde až za půl roku a už teď se na ni těším jak malý Jarda na svůj první puk. Volání Kukačky bylo skvělé, po dlouhé době mě zase něco bavilo, aniž bych u toho počítal mrtvé, nebo odečítal ubývající prsty na rukou norského detektiva. Volání Kukačky bylo jiné a díky té jinakosti si mě kniha získala. Robert Galbraith – tedy JK Rowling, že, to prostě dotáhla do skvělé podoby a doufám, že Hedvábníkem nezklame.

Před týden byl v Respektu skvělý článek Ondřeje Kundry o Medě Mládkové – ani ne tak o tom, čemu se teď věnuje, ale spíš o tom, jaká byla její cesta do nejvyšší pater společnosti. Článek nevyšel náhodou – vyšel jen týden předtím, než vyšla stejnojmenná kniha. Tedy, ta se celým jménem jmenuje Meda Mládková: Můj úžasný život


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…