Nahřívačka

Na některých bložíncích tomu říkají lákačka. Aspoň myslím. Ode mne takové infantilnosti čekat nemůžete, ale dávám si dohromady takový sebemotivační seznam knih, které 100% v dohledné době budu číst. Ideálně v tomto pořadí. Prostě takový warming-up, česko-bookloversky "nahřívačka".

Protože jsem loudil, vyloudil jsem z nakl. Host recenzní PDF knihy Marco. Ano, já, nerudný TKF čtu PDFko z tabletu. Inu, Marco byla první a myslím, že na nějakou dobu jediná kniha, kvůli které jsem to udělal. A jaký Marco je? Jsem zhruba ve třetině a přestože v této knize je zatím nejpomalejší rozjezd z celé série Oddělení Q, nemohu přestat číst. 

V drsném souboji o recenzní výtisk z Moby jsem si urval knihu Mrtvá voda. Helon Habila, autor knihy, je Nigerijec (původně jsem si myslel, že Nigerijka, ono se to v té angličtině blbě poznává, takže díky za Google a jeho obrázky). Nigerijský thriller jsem prostě chtěl poznat, už proto, abych si rozšířil vědomosti o další literární oblast.

Nonstop knihkupectví pana Penumbry od Robina Sloana byla kniha, která mě velmi příjemně překvapila, byť jsem od ní nečekal nic víc, než pár hodin průměrného čtení. V září Host vydá knihu, která této dějově předchází a vysvětluje, jak se tento podivínský knihkupec dostal ke své podivínské činnosti. Bude se to jmenovat Ajax Penumbra 1969 a pro knihostaromily mám blbou zprávu: vyjde jen jako e-kniha.

Byl jsem osloven sympatickým nakladatelstvím Metafora, jestli bych si nechtěl přečíst novinkovou (již šestou v pořadí!) knihu Yrsy Sigurdardóttir, která se bude jmenovat Plavba smrti a vychází koncem listopadu. Yrsu znám, její skvělé islandské romány jsou tak dobré, že i v létě se vám na kůži vytvářejí sněhové vločky. Nevím ani, o čem ta kniha bude, ale jméno autorky je pro mě víc než dostačujícím lákadlem :-) (nebo nahřívačkou?)

No jo no jo, jak to, že jsem tu ještě nezmínil Nesboho Přízrak, že? To víte, že ho budu číst. Jen musím říct, že jak stárnu, nějak ve mne ta vášeň k tomuto ultracharismatickému Norovi vyhasíná. Pořád se dobře čte, nedávno jsem si zopakoval Sněhuláka a znovu jsem pocítil ty stavy, které Nesbo umí tak báječně vytvářet... Jenže po Levhartovi se začínám trochu bát, kam zajde. Už tam z Harryho udělal novodobého supermana s norským přízvukem a bojím se, že ho to už nepustilo. Ale uvidím, přece jen to je Nesbo :)

V polovině října je neštěstí pro nás, co nestíháme číst novinkové knihy: Velký knižní čtvrtek. Kromě již zmíněného Přízraku na nás vytáhne Bohy z Gothamu (taky jste si mysleli, že se Gotham píše s dvěma T? No asi ne, co?). Má to být o počátcích newyorského policejního sboru a prý to je mega dobře napsané. No, těším se a uvidím :-)

Hedvábník. Ach jo. ACH! JO! Kniha vyjde až za půl roku a už teď se na ni těším jak malý Jarda na svůj první puk. Volání Kukačky bylo skvělé, po dlouhé době mě zase něco bavilo, aniž bych u toho počítal mrtvé, nebo odečítal ubývající prsty na rukou norského detektiva. Volání Kukačky bylo jiné a díky té jinakosti si mě kniha získala. Robert Galbraith – tedy JK Rowling, že, to prostě dotáhla do skvělé podoby a doufám, že Hedvábníkem nezklame.

Před týden byl v Respektu skvělý článek Ondřeje Kundry o Medě Mládkové – ani ne tak o tom, čemu se teď věnuje, ale spíš o tom, jaká byla její cesta do nejvyšší pater společnosti. Článek nevyšel náhodou – vyšel jen týden předtím, než vyšla stejnojmenná kniha. Tedy, ta se celým jménem jmenuje Meda Mládková: Můj úžasný život.