Přeskočit na hlavní obsah

Charles Willeford: Miami Blues (recenze)

Svět, ve kterém není místo pro hedvábné rukavičky. Svět, ve kterém má zákon ulice stejnou váhu, jako policie. Miami Blues je legendární kniha, která je řemeslně velmi dobře postavená a nezklame žádného fanouška žánru.
Fredy Junior Frenger právě přistál v Miami, rozhodnutý zásadně změnit svůj život k lepšímu. Byl právě propuštěný z vězení, kde si odpykával již několikátý trest a usmyslel si, že to bylo naposledy. Že se polepší. Toto rozhodnutí mu ale nevydrželo déle než pár desítek minut. Hned na letišti spáchá první vraždu (i když trochu mimoděk a vlastně ne tak záměrně) a od této chvíle se opět ocitá na šikmé plošině. Na té plošině s sebou strhne další místní postavičky, včetně „neviňoučké prostitutky“ Susie.


„Vraždu“ na letišti vyšetřuje Hoke Mosley, což je takový ten typický samotářský vlk detektiv, který každý svůj druhý plat posílá bývalé manželce jako výživné na syna. Bydlí v hotelové díře, nemá prakticky žádné přátele, kromě lahve alkoholu. Že vám to připomíná Harry Holeho? jen na první pohled – je tu podstatný rozdíl. Mosleyho vám bude líto, zatímco Harry Hole vzbuzuje spíš pocit nevole.

Miami Blues je celkem slavná kniha, která v českém překladu vychází až po neuvěřitelných třiceti letech. To, co na ní čtenář ocení je lehkost autorova pera. Skutečně – vše plyne plynule a v knize prakticky neexistuje hluché místo. Děj, na který Jo Nesbo spotřebuje pět stran se zde odehraje v pěti větách. To je samozřejmě myšleno jako nadsázka, ale nadsázka velmi blízká pravdě.

Všechny důležité postavy mají dost prostoru na to, abyste je mohli poznat a mohli si o nich udělat své mínění. Je to zajímavá sbírka – úplatný polda z mravnostního, hotelový pasák, naivní prostitutka toužící po novém životě... Tvoří se před námi svět Miami za oponou, svět střetu kultur i střet světů. Přitom není do poslední chvíle jasné, jak to dopadne. Víte sice naprosto přesně, kdo je ten špatný, tedy nečekáte na záhadné odhalení, kdo je vrah. Díky tomu je Miami Blues spíše thrillerem, než detektivkou.

Dobrou zprávou je, že autor má smysl pro černý humor. Není ho zde příliš, ale je na správných místech. Miami Blues je typická kniha do kufru. Budete se při čtení bavit, ale patrně se k ní znovu vracet nebudete. Je to prostě dobrá konzumní literatura, která fanoušky žánru určitě nezklame.

Nezbývá než doufat, že se s Hokem Mosleym v českém překladu znovu shledáme, protože knih s ním napsal Charles Willeford dohromady deset.

Hodnocení: 75%

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.