Přeskočit na hlavní obsah

Charles Willeford: Miami Blues (recenze)

Svět, ve kterém není místo pro hedvábné rukavičky. Svět, ve kterém má zákon ulice stejnou váhu, jako policie. Miami Blues je legendární kniha, která je řemeslně velmi dobře postavená a nezklame žádného fanouška žánru.
Fredy Junior Frenger právě přistál v Miami, rozhodnutý zásadně změnit svůj život k lepšímu. Byl právě propuštěný z vězení, kde si odpykával již několikátý trest a usmyslel si, že to bylo naposledy. Že se polepší. Toto rozhodnutí mu ale nevydrželo déle než pár desítek minut. Hned na letišti spáchá první vraždu (i když trochu mimoděk a vlastně ne tak záměrně) a od této chvíle se opět ocitá na šikmé plošině. Na té plošině s sebou strhne další místní postavičky, včetně „neviňoučké prostitutky“ Susie.


„Vraždu“ na letišti vyšetřuje Hoke Mosley, což je takový ten typický samotářský vlk detektiv, který každý svůj druhý plat posílá bývalé manželce jako výživné na syna. Bydlí v hotelové díře, nemá prakticky žádné přátele, kromě lahve alkoholu. Že vám to připomíná Harry Holeho? jen na první pohled – je tu podstatný rozdíl. Mosleyho vám bude líto, zatímco Harry Hole vzbuzuje spíš pocit nevole.

Miami Blues je celkem slavná kniha, která v českém překladu vychází až po neuvěřitelných třiceti letech. To, co na ní čtenář ocení je lehkost autorova pera. Skutečně – vše plyne plynule a v knize prakticky neexistuje hluché místo. Děj, na který Jo Nesbo spotřebuje pět stran se zde odehraje v pěti větách. To je samozřejmě myšleno jako nadsázka, ale nadsázka velmi blízká pravdě.

Všechny důležité postavy mají dost prostoru na to, abyste je mohli poznat a mohli si o nich udělat své mínění. Je to zajímavá sbírka – úplatný polda z mravnostního, hotelový pasák, naivní prostitutka toužící po novém životě... Tvoří se před námi svět Miami za oponou, svět střetu kultur i střet světů. Přitom není do poslední chvíle jasné, jak to dopadne. Víte sice naprosto přesně, kdo je ten špatný, tedy nečekáte na záhadné odhalení, kdo je vrah. Díky tomu je Miami Blues spíše thrillerem, než detektivkou.

Dobrou zprávou je, že autor má smysl pro černý humor. Není ho zde příliš, ale je na správných místech. Miami Blues je typická kniha do kufru. Budete se při čtení bavit, ale patrně se k ní znovu vracet nebudete. Je to prostě dobrá konzumní literatura, která fanoušky žánru určitě nezklame.

Nezbývá než doufat, že se s Hokem Mosleym v českém překladu znovu shledáme, protože knih s ním napsal Charles Willeford dohromady deset.

Hodnocení: 75%

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…