Přeskočit na hlavní obsah

Podívejte se, co se chystá v Odeonu!

Odeon je asi nejlepší značka z vydavatelského domu Euromedia. V Odeonu prakticky nevyšla špatná kniha a tak jsem se hodně těšil na nový ediční plán. Tady je pár vybraných radostí, které vyjdou v druhé polovině letošního roku.

Solange Bied Charreton: Enjoy

Typický hrdina dneška: čtyřiadvacetiletý Charles, snaživý nováček ve velké firmě, slibná kariéra – a závislost na sociálních sítích. Svůj život vede na síti ShowYou, kde panují neúprosná pravidla: uživatelé musí alespoň jednou týdně sdílet video ze svého soukromí, jinak jim zruší profil. A to si Charles nemůže dovolit – zůstat na síti znamená zůstat naživu. Jeho protikladem je studentka Anne-Laure. Seznámí se, zamiluje se do ní – a zjišťuje, že NEMÁ PROFIL na síti! Zjišťuje, že čte papírové knihy, že si pouští klasické desky… Portrét „Generace Y“ – lidí, kteří nepoznali život bez internetu a chytrých telefonů, je velice kousavým, ironickým i krutým portrétem současnosti. 
Vychází v srpnu

Marek Šindelka: Mapa Anny

Mapa Anny je nový povídkový soubor Marka Šindelky, nositele Magnesie Litery za prózu z roku 2012. Objektem autorova pozorování jsou opět vztahy: nebezpečné, zničené, vyhořelé, vyčpělé. Povídky jsou zároveň intimnější a přímočařejší, jsou smyslné i smyslové. V silných textech nahlížíme do vztahů, které byly kdysi krásné, ale už nejsou, anebo se nedařily od počátku, ale aktéři o tom neměli ani tušení.
Vychází v září

Hana Andronikova: Vzpomínky, co neuletí
Vzpomínky, co neuletí představují první souborné vydání autorčiných povídek a drobných próz. Po svém debutovém románu Zvuk slunečních hodin vydala Hana Andronikova povídkový soubor Srdce na udici obsahující osm textů. V letech 2002 - 2009 publikovala dalších pět povídek časopisecky nebo v antologiích. Při pohledu zpět je zásadní zjištění, jak Andronikova v dané době předznamenávala a tematizovala vlastní osud. V povídkách jde totiž poprvé o to, čím se zabývala v posledním románu Nebe nemá dno: Zhoubná nemoc, těžký úraz a problematický návrat do běžného života, odchod blízkého člověka, překonávání složitých životních okamžiků. V dalších povídkách pak tematizuje např. tajemství v rodině – matka píše dopis na rozloučenou, v němž poprvé sdělí, kdo je otcem jejího dítěte. V Murakamiho duchu představí povídku o muži-běžci, kterému se při závodu promítnou klíčové okamžiky jeho života. V pozdějších povídkách nabízí i kosmopolitní témata, příběhy se odehrávají v Londýně či Spojených státech. 
Vychází v listopadu

Sofi Oksanen: Baby Jane
Vypravěčkou románu je lesbička – ten typ, co nosí vysoké podpatky a lakuje si nehty na nohou. Piki, její přítelkyně patří do té druhé kategorie, jejíž příslušnice mají vyholené hlavy, oblékají se do kapsáčů a obouvají do kanad. Piki se o svou dívku stará, jak se sluší a patří: platí jí taxík, kupuje drinky, otevírá dveře a obléká kabát. Nad ránem, když se spolu vrátí z tahu po „homobarech“ jí šeptá do ucha romantická slůvka: co krásného spolu budou dělat, kam spolu půjdou apod. Piki je nejvíc cool lesba v celém městě, všichni ji uznávají a všechny po ní touží. Román Sofi Oksanen pojímá hned tři velká témata. Nejenže čtenáři přibližuje strasti mladých lidí, kteří trpí psychickými problémy od deprese k panické poruše, a poodhaluje společnosti uzavřený svět homosexuálů – je to především netradiční milostné drama, které nemá šťastný konec.
Vyjde v listopadu 

Pierre Lemaitre: Na shledanou tam nahoře
Píše se 2. listopad 1918, do konce války zbývá pár dnů. Zchudlý šlechtic, poručík Henri d'Aulnay-Pradelle, který je však mimořádně ambiciozní a kvůli uznání či povýšení ochotný jít i přes mrtvoly, žene svoji jednotku na nesmyslnou zteč kóty 311. Tato událost nerozlučitelně spojí i dva vojáky, Alberta Maillarda a Édouarda Péricourta. Od této chvíle sledujeme v románu dvě dějové linie: na jedné straně Alberta s Édouardem, kteří - jako ostatně mnoho dalších - živoří po válce na hranici existence. Lemaitre nemilosrdně připomíná, že francouzský stát se nedokázal postarat o důstojný život mnoha přeživších hrdinů. Ani mrtví na tom nebyli lépe. Hned po válce se vláda rozhodla vybudovat rozsáhlé nekropole, kam měly být převezeny veškeré ostatky z provizorních pohřebišť. Lukrativních zakázek se mnohdy chopily firmy, které, zjednodušeně řečeno, stavěly svůj prospěch nad vlastenecké cítění... Protagonistou druhého příběhu je Henri d'Aulanay-Pradelle, jeden z těch, co si z mrtvých udělali skvělý byznys. Obě dějové linky se postupně přibližují, kříží a v závěru příběhu se protnou, což způsobí několik tragédií a jeden ne zcela zřetelný happy end. Francouzský spisovatel Pierre Lemairtre si název knihy vypůjčil z dopisu na rozloučenou Jeana Blancharda, zastřeleného pro výstrahu spolu s pěti dalšími vylosovanými druhy 4. prosince 1914 u vesnice Vingré. Popravení byli roku 1921 rehabilitováni. Lemaitre obdržel roku 2013 za svůj zásadní román nejvýznamnější francouzské literární ocenění – Goncourtovu cenu.
Vyjde v listopadu

Paul Harding: Enon
Vypravěčem příběhu je muž středního věku, kterému zemřela dcera. Tuhle „lapidární“ informaci se dozvíme hned v úvodu: Většina mužů v naší rodině po sobě zanechává vdovy a sirotky. Já jsem výjimka. Mou jedinou dceru Kate porazilo auto, když jela jednou odpoledne na kole z pláže. Bylo jí třináct. Rodiči to samozřejmě otřese. Natolik, že se rozejdou. Charles začne pít, cpe se prášky proti bolesti, ocitne se na ulici. Melancholie ho naprosto paralyzuje. Svůj čas tráví nicneděláním, pozorováním okolí a vzpomínkami. Přese všechno cesta z naprostého dna nevede do pekel. Román je hlubokou a intimní meditací nad smyslem či koncem života a má neobyčejnou filmovou atmosféru a vnitřní sílu. 
Vyjde v říjnu

Chuck Palahniuk: Zatracení
Pekelná jízda podle ChuckaPalahniuka! Třináctiletá Madison vidí a slyší vše, co si zamane, vše, co se na světě šustne. Tímhle způsobem se vrací do vlastní minulosti. Jenže to má logický háček: pro živé je neviditelná. Mrtvá Madison nám ze své adresy Madisonspencerova@psmrtnzvot.pkl posílá zprávy… Jak to bylo s dědečkovým penisem, telefonáty z onoho světa či z planetárním bohatstvím jejích rodičů? Vše, na co jste se báli zeptat…
Vyjde v říjnu

Haruki Murakami: Kronika ptáčka na klíček
Tóru Okada žije s manželkou Kumiko na tokijském předměstí. Nedávno se rozhodl dát v docela dobrém zaměstnání výpověď – potřebuje si ujasnit, kudy se chce v životě vlastně ubírat. Jenže jakýkoli úspěch mu je lhostejný. Nemá žádné plány ani touhu vyniknout. Není s to zařadit se do většinové společnosti. Ve třiceti jsem se zastavil a od té doby nevím, co se sebou. A tak zatímco jeho žena chodí do práce a oba živí, mladý muž se stará o domácnost. Jednoho dopoledne vaří Tóru špagety a u toho naslouchá zvláštnímu ptačímu zpěvu přicházejícímu odkudsi zvenčí. Poklidnou atmosféru netečně plynoucího života náhle nečekaně naruší telefonát neznámé ženy, která dělá Tóruovi necudné návrhy. Ten její svádění sice rázně odmítá, nicméně od tohoto okamžiku se jeho život začíná pozvolna obracet vzhůru nohama a veškeré domnělé jistoty se neúprosně obnažují jakou pouhé iluze... Bezmála detektivní příběh na hranici mezi realitou a vzpomínkami. Nástrahy číhají i v říši podvědomí – a nebezpečně prosakují do „normálního“ světa. Děj je doslova prošpikován svérázným okultismem, s děsivými odbočkami k extrémním událostem vyvěrajícím z účasti Japonska v druhé světové válce. Obsáhlý román o lásce a osamělosti, plný melancholie, ale i jemného humoru, je nadto působivě temperován stínovými erotickými fantaziemi.
Vyjde v říjnu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…