Přeskočit na hlavní obsah

Knižní menu 14

Další pětice nových knih, které by vás mohly zaujmout je připravená. A pozor: všechny knihy z tohoto výběru si můžete koupit také v elektronické podobě.

Johan Theorin: Mlýny osudu

V houfu severských autorů je jen několik těch, kteří si trvale získali srdce českých čtenářů. Rozhodně mezi ně patří Johan Theorin, od kterého právě vyšla pátá část jeho “olandské” série. Ty knihy se vyznačují velkou dávkou tajemna, které můžeme chápat jako pokračování dávné tradic vyprávění strašidelných příběhů. Touto „mystičností“ se Theorin od moderního skandinávského thrilleru odlišuje a možná proto je tak populární i u nás. A tato nálada neopustila ani Mlýny osudu. Uprostřed noci zabuší na dveře bývalého námořníka Gerlofa Davidssona dvanáctiletý Jonas Kloss a s hrůzou mu vypráví o tom, že na moři viděl loď, na jejíž palubě byli umírající námořníci a šílenec se sekyrou. Na Ölandu se zatím rozbíhá hlavní turistická sezona, přijíždějí sem tisíce lidí, ne všichni tu ale chtějí obdivovat krásy ostrova. Starý muž jménem Aron Fredh se vrací po mnoha letech z ciziny na Öland s jediným cílem: pomstít se. Vysvětlení je třeba hledat jak v minulosti, tak v přítomnosti, a především v bohaté rodině Klossových, která na ostrově vlastní přepychové rekreační středisko. Jediný Gerlof začíná tušit, kdo by mohl Fredh být; možná se s ním dokonce kdysi dávno setkal. Oba spolu tehdy stáli na hřbitově u čerstvě vykopaného hrobu, když vtom zaslechli, jak se z rakve ozývá bouchání...

Hank Steinberg: Mimo dosah


Masakr v Andižanu v roce 2005 byl největší vládou nařízený masakr ve 21. století (ze kterého tedy zatím uteklo jen 13 let a 6 měsíců, takže kdo ví…). Na jeho pozadí se v knize Mimo dosah odehrává pozoruhodný příběh Charlieho Davise, amerického novináře, který se právě z Andižanu vrátil a musí řešit spoustu palčivých otázek o své budoucnosti. Má žít v klidu a bezpečí s rodinou na losangeleském předměstí a hodit tak za hlavu všechny dřívější snahy o nápravu nespravedlivého světa, nebo se vrátit do nebezpečného prostředí investigativní žurnalistiky a ohrozit tím ženu a děti? Může ještě důvěřovat vlastní ženě a užírat se tak pocity úzkosti, nebo ohrozit jejich manželství a snažit se vypátrat, proč je stále v kontaktu se svým bývalým milencem z Uzbekistánu? Možná by se Charlie ani nikdy nepřinutil něco podniknout, nebýt toho, že se jednoho dne jeho žena Julie a děti nevrátí z výletu do Disneylandu… Hank Steinberg se tímto románem představil teprve vloni – kniha vyšla v roce 2013 a již se chystá filmová adaptace. Mezinárodní intriky, teroristické únosy, milostný trojúhelník – letní četba jako dělaná.

Neil Strauss: Pravidla hry


Hra Neila Strausse o technikách balení (nikoliv balení dárků, ale o partnerském balení) se stala legendární krátce po vydání. U nás vyšla poprvé v roce 2007 a v 11 krocích představila strategii, díky které jste mohli získat toho, na koho jste ukázali. Oproti jiným podobným knihám ale tato sršela vtipem a originálními myšlenkami. Nedávno vyšla kniha Pravidla hry, která oproti Hře zvolila metodičtější postup. Z vlastního soudku přidává autor jedenáctero pravidel pod souhrnným názvem Stylův deníček, kde líčí své strasti i slasti života novodobého donchuána, a z nichž vyplývá nejedna poučka, čeho se při intimních eskapádách vyvarovat, co očekávat, na co si dát pozor a zda se do některých vůbec pouštět. Pravidla hry, která jsou de facto souhrnem několika kratších publikací, nabízí svěží počtení a v mnoha případech i zajímavé informace o nás samých z nového úhlu pohledu. Ať už tuto příručku potřebujete či nikoliv, určitě si v ní najdete něco pro sebe.

Chris Tvedt: Prach jsi a v prach se obrátíš


Nakladatelství Jota severské krimi na náš knižní trh posílá celkem pravidelně v rámci své edice NORD KRIMI, ve které vyšla například skvělá Anne Holtová nebo Strindbergova hvězda Jana Walentina. Před dvěma lety tam ale vyšel i překlad první knihy Chrise Tvedta a teď vychází druhý: Prach jsi a v prach se obrátíš. Na samotě u lesa v oblasti Ostlandet je doslova popraven starý muž. Vyšetřovatel Edvard Matre nenachází po vrahovi žádné stopy. V Oslu místní úřady ustoupily tlaku veřejnosti a nechaly otevřít masový hrob s pacienty z gaustadské nemocnice. V Bergenu je nalezena mrtvá mladá žena a jiná leží v kómatu v nemocnici. Mnoho skutečností naznačuje, že všechny oběti má na svědomí stejný pachatel. Edvard Matre je poslán zpět do města, které opustil před mnoha lety, aby dopadl možného sériového vraha. Ale jako by se po něm slehla zem. Tlak najít pachatele dříve, než se dopustí další vraždy, je neúnosný. Navíc se Edvard dozvídá, že jedno z těl, které bylo nalezeno v masovém hrobě v Gaustadu, patří jeho vlastní matce.

Maria Dueňasová: Čas mezi šitím


Toto je kniha, která připomíná staré časy. Nejen tématem, ale i svou formou – podobné knihy se dnes již píší velmi málo. Mladá švadlenka Sira Quiroga opustí Madrid těsně před začátkem španělské občanské války s mužem, kterého bláznivě miluje, ale sotva zná. Spolu se usadí v marockém Tangeru, exotickém, pulzujícím městě, kde se může člověku přihodit cokoli, dokonce se může stát i obětí zrady a být ponechán svému osudu. Opuštěná Sira, která se topí až po krk v dluzích, se přestěhuje do Tetuánu, hlavního města Španělského protektorátu v Maroku. Za pomoci lží a přátel s pochybnou pověstí se jí podaří začít nový život a otevřít si módní salon, kde přijímá klientky cizokrajného původu a podivuhodných osudů. Po vítězství fašistů v občanské válce ve Španělsku a pod hrozbou vypuknutí války v Evropě se život fiktivní protagonistky nečekaně protne s osudy skutečných historických postav, mezi kterými vynikají Juan Luis Beigbeder, záhadný a málo známý ministr zahraničních věcí v první Frankově vládě, jeho milenka, excentrická Angličanka Rosalinda Foxová, a námořní atašé Alan Hillgarth, šéf britských tajných služeb ve Španělsku za druhé světové války. Společně Siru přesvědčí, aby přijala riskantní úkol, při němž se látky, stehy a střihy její krejčovské dílny promění ve viditelnou fasádu něčeho mnohem temnějšího a nebezpečnějšího.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…