Přeskočit na hlavní obsah

Po Kukačce přijde...bourec morušový!

Robert Galbraith, což je J. K. Rowlingová v přestrojení, nedávno vydal knihu Cuckoo's Calling - v českém překladu Volání Kukačky. Tato skvělá detektivka se brzy po vydání (ano, po odhalení skutečné autorky) stala megahitem a tak se logicky čekalo na pokračování. Pokud vládnete anglickým jazykem, dočkáte se 19. června.
Druhá kniha s mimořádně charismatickým soukromým očkem Cormoranem Strikem se v angličtině jmenuje The Silkworm a přestože vám budou někteří tvrdit opak, český název zatím znám není – bude
až na podzim. Tím, že knihu napsala Rowlingová a že první díl byl tak dobrý (a to skutečně byl) je to jedna z nejočekávanějších knih letošního roku a český překlad na tom nebude jinak.

Musíme si ale počkat, protože vyjde až na jaře 2015. Překladatel totiž dostane knihu až v momentě vydání, tak přísné jsou bezpečnostní opatření kolem knih J. K. Rowlingové, ať už si říká J. K. Rowlingová, nebo Robert Galbraith. Tisková zpráva Nakladatelství Plus dále říká toto:

Už z ukázek je zřejmé, že se čtenáři mají opět na co těšit. Tentokrát budou jedinečný soukromý detektiv Cormoran Strike a jeho odhodlaná asistentka Robin řešit případ zmizení spisovatele Owena Quinea. Ten právě dokončil rukopis knihy, jejíž vydání by mohlo řadě lidí zkomplikovat, nebo dokonce zničit život. A je tak spousta podezřelých, kteří by měli důvod spisovatele umlčet…

No nevím jak vy, ale já osobně si rád počkám. Knihu bude opět překládat pan Ladislav Šenkyřík. 

P.S. Pssst, Silkworm je prý „bourec morušový“, přestože není vůbec jisté, že se tak kniha bude jmenovat. :)

P. P. S. Nakladateství Plus na Facebooku oznámilo možný název knihy: Hedvábník. Slyšíte, jak mé buňky křičí a jásají, že? Myslím, že to je skvělé jméno. :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte