NĚCO MÁLO K PIRÁTSKÉMU STAHOVÁNÍ KNIH

Dostal jsem nabídku publikovat tento text, jehož autorem je Lone Gunman, autor českých sci-fi knih. V diskuzi ohledně pirátského sdílení není nikdy dost příspěvků a řekl bych, že tento může být hodně prospěšný. Text uveřejňuji v celém rozsahu, který je nejen na poměry tohoto blogu mimořádný. 
NĚCO MÁLO K PIRÁTSKÉMU STAHOVÁNÍ KNIH 

Důvod, proč jsem tento článek napsal, jsou stále se vracející diskuze a názory, které v nich zaznívají. Některé chápu, třebaže nesouhlasím, z některých mám ovšem kopřivku, protože vyplývají z hluboké neznalosti problematiky nebo neochoty zamyslet se nad celým problémem z jiného hlediska než toho vlastního. A než je vyvracet stále dokola zas a znova, zkusím nějak rozumně shrnout ty nejkřiklavější a odpovědět na ně.

PIRÁTSTVÍ NENÍ KRÁDEŽ A NEŠKODÍ. PROPAGUJE KNIHY MEZI DALŠÍMI ČTENÁŘI, KTEŘÍ SI JE PAK KUPUJÍ.

Ne, pirátství skutečně není krádež. Pirátství je pirátství, tedy stahování nelegálně sdílených knih. A některé pirátství opravdu neškodí. Stáhnout si kopii knihy, kterou už vlastním, je celkem pochopitelné a omluvitelné. Totéž platí o stažení knihy, kterou už nelze v žádné formě koupit, nebo třeba jen po antikvariátech často ve zcela nevyhovujícím stavu. Dokonce snad lze přivřít oči i nad stažením knihy, kterou sice lze koupit v papírové, ale nikoliv v elektronické podobě. Ovšem rozmáhá se čím dál víc pirátství i těch knih, které koupit elektronicky lze. Rozmáhají se elektronické "půjčovny" nebo "knihovny", ať už to jejich majitelé nazývají jakkoliv, které jsou však jen pirátskými weby provozovanými nejčastěji za účelem osobního zisku. Rozmáhá se názor, že toto počínání je vlastně "v zájmu společnosti", protože knihy jsou myšlenky a patří všem. Toto vše už skutečně JE škodlivé. Míru této škodlivosti jde obtížně vyčíslit v penězích, ale existuje. A co se týče propagace – skutečně pirátství propaguje jen knihy, anebo také způsob jejich získávání? Čtenář, který si přečte knihu staženou z uložta ji zajisté může doporučit dalším, kteří ji neznají, ale jakým způsobem to udělá? „Běž a kup si tuhle knihu, je skvělá?“ Anebo spíš: „Tady máš link, stáhni si tu knihu, je skvělá?“ Nebo mu ji rovnou pošle v emailu.

==============================

KNIHY OBECNĚ A ELEKTRONICKÉ ZVLÁŠTĚ JSOU PŘEDRAŽENÉ, PŘECE SE NEMUSÍ TISKNOUT. PRODÁVEJTE JE ZA DVACKU MÍSTO STO PADESÁTI KORUN A NEBUDOU SE PIRÁTIT.

Pojďme rovnou na kořen toho, o čem to celé je: o zisku. Vydávání knih je prostě obor podnikání úplně stejný jako výroba bot a pohání ho stejné palivo: peníze. Pokud výrobce bot nevydělá dost, aby se mu výroba vyplácela, zkrachuje. Pokud nakladatel nevydělá dost, aby mohl vydávat, zkrachuje. Řeči o tom, že vydávání knih je služba veřejnosti, zní krásně a idealisticky, než přijde na zcela neidealistické aspekty, jako kdo zaplatí pronájem kanceláře, elektřinu, internetové připojení nebo večeři. Ideály ne. Na druhou stranu se široce šíří názor, že knihy jsou předražené, což je důvodem jejich pirátění. Většinou to tvrdí lidé, co o tom ví stejně málo, jako já o výrobě bot (proto netvrdím, že jsou boty předražené – možná jsou, ale prostě to nevím), takže se podívejme na kalkulaci od jednoho z MALÝCH (to zdůrazňuji – protože pirátství poškozuje hlavně takové) nakladatelů Roberta Pilcha:

  • Reálně jsem schopen vyrobit legální e-book (300 nms) v takových relacích: 
  • Autorská práva – záloha: 1200 USD = cca 23 000 Kč. 
  • Překlad: 300 nms á cca 110 Kč = 33 000 Kč. 
  • Obálka: cca 6 000 Kč. 
  • Grafické zpracování obálky: cca 1 500 Kč
  • 1. korektura: 300 nms á 10 Kč = 3 000 Kč 
  • 2. korektura: 300 nms á 5 Kč = 1 500 Kč 
  • Úprava textu do formátu vhodného pro výrobu e-booku (pokud mi ji neudělá někdo z "pirátů"): 3 000 Kč 

Součet: 71 000 Kč.

Dodejme, že ten účet je ještě velmi podhodnocen. Například taxa za překlad běžná v okolních zemích nebo u překladatelů úředních dokumentů je zhruba dvojnásobná. Za redakci u velkých nakladatelů se taktéž platí kolem 35 Kč/nms a za korekturu 10 Kč/nms. Každopádně, i s takhle přiškrceným rozpočtem jsme na pěkných 70 tisících za e-knihu. Pokud se e-kniha prodává za oněch proklínaných 150 Kč, musí se prodat 467 kusů jen k tomu, aby se pokryly výrobní náklady – o nějakém zisku se zatím vůbec nebavíme. Pokud by stála dvacku, bylo by to ovšem 3 500 lidí. To je víc, než je běžný náklad papírových knih, který se často nevyprodá ani za 10 let. Skutečně lze s čistým svědomím čekat, že poklesem ceny e-knihy o 130 Kč, vzroste počet těch, co ji koupí, o 3 tisíce? Věříte tomu? A v situaci, kdy se z oněch 467 kusů polovina upirátí (a počty stažení na Uložto jsou u řady titulů MNOHEM vyšší) i s přihlédnutím k faktu, že zdaleka ne všichni, kdo knihu stáhnou, ji i čtou nebo by ji koupili – vážně jde tvrdit, že pirátství neškodí?

Navíc tu jsou další komplikace, o kterých se tolik nemluví. Například práva pro většinu knih se kupují zvlášť pro elektronické i tištěné vydání, a zvlášť se také platí. To znamená DALŠÍ náklady navíc čistě jen na vydání elektronické knihy. Rovněž je časté, že vlastník práv určí maximální možný rozdíl ceny papírové a elektronické verze. Například u pokračování Duny od Andersona a Herberta jr. si agenti obou pánů vymínili, že cena elektronických knih musí být přesně stejná jako u papírových. Žádná dvacka, dokonce ani těch stopade. Nakladatel nic nezmůže – tedy nic kromě toho knihu prostě nevydat a agenty vyrazit ze dveří. Samozřejmě je v tom případě bude ztráta trhu o velikosti České republiky mrzet až k pláči. Budou se budit ze snů zaliti potem z výčitek, jak přišli o tolik potenciálních zákazníků, kolik si ve srovnání s nimi knihu v angličtině koupí... za den? No, možná za dva. Nebo dokonce za celý týden.

Jo, a náklady za tisk? Ty v tom všem tvoří tak 10-15% ceny papírové knihy.

==============================================

NAJDĚTE SI JINÉ OBCHODNÍ MODELY, KTERÉ Z PIRÁTSTVÍ TĚŽÍ. TŘEBA TY ZALOŽENÉ NA DOBROVOLNÝCH PLATBÁCH, JAKÉ ÚSPĚŠNĚ PROVOZUJÍ GAIMAN S COELHEM

Modely založené na dobrovolných platbách jsou krásná myšlenka. Knihy budou zadarmo, zaplatí jen ten, kdo chce a kolik chce, přímo nakladateli nebo autorovi. Problém ale je, že aby toto fungovalo, musí čtenářů být HODNĚ. Opravdu hodně – tolik, aby stačilo, když zaplatí třeba jeden ze stovky. U anglicky psaných knih je jich dostatek po celém světě od Kanady až po Austrálii. U knih psaných česky je to Česko. A Slovenko. A...a... nikdo. Přesně tak. NIKDO. Spočítejme si počet čtenářů v angličtině. Porovnejme ho s počty čtenářů v češtině. A zamysleme se, kolik Čechů DOBROVOLNĚ zaplatí za něco, co platit NEMUSÍ.

A když už budeme u toho, zamysleme se ještě nad pár dalšími věcmi: Dokonce ani Gaiman s Coelhem (a hrstkou dalších) nepřestali své knihy prodávat obvyklým způsobem, jen učinili z dobrovolných plateb další kanál. Pokud je však tento model tak skvělý, proč na něj nepřešli úplně? Snad proto, že chápou, že čím víc jich bude, tím méně jaksi každý z nich vybere? A proč i velikán jako Stephen King narazil se svým projektem F13, což také nebylo nic jiného než systém dobrovolných plateb, jen v maličko jiné podobě? Pokud je toto budoucnost... kde tedy je? E-knihy už jsou prakticky všude, čtečky masově dostupné. Proč vlastně ještě existuje Amazon? Přece by stačil portál, kde by se knihy stahovaly zadarmo, a v každé by bylo číslo účtu, na který přispět. 

Odpovědí je, že tento systém prostě NEFUNGUJE. Dokáže uživit pár jednotlivců v prostředí s miliony čtenářů, ale ve chvíli, kdy by z něj hromadně přešel větší počet autorů, zhroutí se vlastní vahou. Je tu totiž lidská přirozenost. Až na výjimky neplatíme za věci z ideálů nebo abychom někoho podpořili. Platíme, protože jinak ty věci prostě NEDOSTANEME. Ať to jsou boty, knihy nebo e-knihy. Můžeme si namlouvat něco jiného nebo tvrdit, že my jsme lepší. Ale dohromady to je tak všechno. 

==============================================

A CO KICKSTARTER? NEBO KOMUNITNÍ FINANCOVÁNÍ PŘEDEM OBECNĚ. TO PŘECE FUNGUJE DOBŘE, PROČ TO NEPOUŽÍT I NA KNIHY?

Kickstarter je výborný model. Díky němu spatřilo světlo světa mnoho skvělých věcí. Ano – VĚCÍ. Takových, které je možno předem popsat, určit jejich vlastnosti, nakreslit, změřit, zvážit. Jenže jak něco takového udělat s knihou? Kvalitu konečného výsledku určí v obrovské míře teprve způsob zpracování. Zkusme si v duchu několik oblíbených knih zredukovat na pouhé osnovy. Představit si, že máte přispět penězi na vznik díla, o kterém netušíte NIC kromě velmi hrubého popisu „co tam asi bude.“ Řada knih, jejichž osnova nebo popis děje působí zcela příšerně, je ve výsledku skvělá. Řada naopak. A mnoho autorů ani není schopna psát „podle plánu“ – vznik knihy je u nich spontánní proces postavený na improvizaci. O případných ukázkách lze říct zcela totéž.

Kickstarter je ve stejně nepraktický pro tvůrčí činnost, jako je praktický pro technickou. Pokusy o jeho aplikaci na knihy by mohly skončit třeba takhle: Napíšu román o magických hopsajících ponících. Délka 300 stran, cílová částka 20 000 Kč. Extended Goal: 30 000 Kč: Plus 100 stran, dvě svlečené elfky a drak.

Je možné, že někteří autoři by opravdu byli schopni tímto způsobem psát či se to naučit. Je možné, že některým čtenářům by to stačilo. Ale opravdu myslíte, že tohle je ten „zázračný“ nový model?

==============================================

ZAVEĎTE NEOMEZENÝ PŘÍSTUP KE KNIHÁM ZA MALÝ POPLATEK A POTLAČÍTE PIRÁTSTVÍ. PODÍVEJTE NA HUDBU A FILMY!

Další pěkná myšlenka. Jenže má háček: Hudba a filmy NEJSOU knihy. Služby jako Spotify nebo Netflix fungují jako jeden kanál zisku z mnoha. Filmy mají tržby z kin, z DVD, ze suvenýrů. Hudebníci z koncertů, z vystoupení v televizi, z prodejů CD. Ale jak by vypadal takový "knižní koncert?" Nacpaná O2 aréna a na pódiu skupina elitních čtenářů, která na povel dirigenta-autora otevře knihy a začne nahlas číst. Vstupné od pěti stovek výš. A možnost koupit podepsané knihy za dva tisíce nakonec.

Pokud dovedeme analogii mezi knihami a hudbou do důsledku, takhle nějak by to muselo probíhat. To za prvé. A za druhé – kolik lidí rozumí textu písní nebo filmů, které si pouští? Tím myslím DOOPRAVDY rozumí. Můžeme si kupovat alba Edith Piaf, vychutnávat krásu jejího hlasu, a přitom neumět francouzsky ani pozdravit. Můžeme koukat na dobrodružství Jamese Bonda, obdivovat kaskadérské výkony a lepé bond-girl a přitom vůbec nechápat, o čem to ten plešoun s kočkou na klíně kecá a proč se mu náš James snaží urazit hlavu. Kdo ale tohle udělá u knihy? Kdo si koupí knihu ve francouzštině, které nerozumí ani slovo? Kdo si koupí Nesboa nebo Larssona v originále – a pak si s nimi podloží postel, protože z nich nepřečte ani fň a učit se tři roky norsky mu jaksi nepřijde efektivní? Ještě jakžtakž to může fungovat u komiksů, kde kromě textu výrazně funguje i obrazová stránka. Ale u knih? Tam skutečně zbývá JEN ten papír nebo e-ink. Jinak už nic. Vlastně ano – audioknihy, kterým však už v dálce zvoní umíráček v podobě čím dál dokonalejších programů na strojové čtení.

Takže ještě jednou: Knihy nemohou být placeny stejnými způsoby jako hudba či filmy. Filmy a hudba totiž NEJSOU knihy.


=========================================

KNIHY JSOU DRAHÉ A PIRÁTÍ SE, PROTOŽE NA NICH MOC LIDÍ PARAZITUJE. VYHÁZEJTE NAKLADATELE I OSTATNÍ VYŽÍRKY, AUTOR JE NEPOTŘEBUJE, VŠECHNO SI MŮŽE UDĚLAT SÁM.

Tohle už je munice těžší ráže – zvedá tlak dokonce i mně, tím víc, čím častěji se objevuje. Zkusme dosadit místo knihy něco jiného, třeba dům. Kdo je potřeba, aby ho postavil? Zedník. Fajn! Může si tedy všechno udělat sám – nakreslit plány, natřít zdi, zavést elektřinu, pokrýt střechu, instalovat plyn. Nepotřebuje žádné parazity navíc, topenář, instalatér, natěrač – samí vyžírkové, co zvětšují cenu. Takže je zrušíme a máme hned domy za pár babek. Že je to nesmysl? Ale proč? Tentýž plán aplikovaný na knihy někteří berou jako skvělé řešení a další jim v diskuzích tleskají.

Skutečností je, že vydání knihy vyžaduje mnohem, MNOHEM víc práce než pouhé její napsání. Vyžaduje redaktora, co autora upozorní na chyby, které on sám nevidí. Vyžaduje korektora, co opraví hrubky. Sazeče, který zajistí, aby text byl skutečně plynule čitelný. Ilustrátora, který vytvoří obálku. Ano, čistě hypoteticky by se autor mohl to všechno naučit. Taky by si mohl sám knihu vytisknout, naprogramovat si e-shop, kde je bude prodávat, nebo je roznášet v batohu po knihkupectvích, vybírat tržby, vyřizovat si účetnictví a daně… jo, a taky by měl vlastně psát, že jo? Někdy po cestě. Když to stihne.

Autor potřebuje nakladatele. Potřebuje někoho, kdo pro za něj udělá věci, které sám neumí, nebaví ho nebo prostě nemá čas dělat. A tito lidé samozřejmě musí být za práci odměněni mzdou – na kterou se musí vydělat prodejem knihy. Když nevydělají, zaniknou. Když zaniknou, je tu problém. Jak velký? No, podívejte se na skoro kteroukoliv fanfik povídku dostupnou volně na netu – takhle vypadá "kniha jen od autora". Že lepší autoři odevzdávají rukopisy v mnohem čitelnějším stavu? Omyl, často v úplně stejném. A že těch deset hrubek na stránku je moc? Inu, korektor je přece vyžírka...

=========================================

VÝROBA KNIH JE UMĚLECKÁ ČINNOST A KONÍČEK, NE PRÁCE. MĚLA BY BÝT DĚLÁNA VE VOLNÉM ČASE ZDARMA, NE SE JÍ ŽIVIT.

Fajn, jedeme z kopce. První, co člověka napadne je, že to už tu jednou bylo – práce "pro blaho společnosti", všechno patří všem, a chtít peníze je hnusný kapitalismus. K jaké tezi to vedlo? Kdo nekrade, okrádá rodinu. Ale dobře, vezměme to s chladnou hlavou. Za prvé, kdo rozhodne o tom, CO je vůbec umělecká činnost a která práce má být konaná zadarmo pro blaho veřejnosti? Proč nemůže být umělecká činnost třeba výroba bot? Nechtěli bychom je snad mít zadarmo? A všichni ševci budou hezky za peníze čistit kanály a boty dělat jen ve volném čase. Když je to tak baví… je to přece koníček.

Ostatně, proč to nevzít z jedné vody načisto? Placená ať je jedině taková práce, která je nám hnusná. Něco vás baví? Tak žádná mzda! To lze krásně vztáhnout prakticky na libovolný obor lidské činnosti. Jak by se vám asi líbilo, kdyby šéf v práci oznámil: "Odteď nebudete pobírat plat a jste povinen pracovat ve volném čase zdarma. Živte se něčím jiným, čím, to je váš problém."

Přesně tohle říkají příznivci neomezené legalizace pirátství: My chceme všechno zadarmo. Zbytek je váš problém. Jistě, v žádném oboru se nemohou uživit VŠICHNI tím, co je baví. Konkurence existuje, udrží se jen někteří. Jenže je zásadní rozdíl mezi "někteří" a "nikdo." Konkurence pak znamená soutěž podle stejných pravidel, ale pirátství není konkurencí – pirátství je podraz. Nebo jinak, čím jde konkurovat nulové ceně? Snad leda tím, kdyby nakladatel ke každé knize přidal ještě stovku z vlastní kapsy. Dokud neumře hlady.

Osobně se domnívám, že tento názor skutečně je jakýmsi reliktem doby minulé. Nucené znárodňování majetku "pro blaho lidu" byl ohavný vynález, který zapříčinil množství zla i bídy. Snadno nikdo by s ním dnes už nesouhlasil – ale přesto mnozí souhlasí, že nuceně znárodnit DUŠEVNÍ práci je v pořádku. Že je to dokonce chvályhodné, nebo aspoň tolerovatelné. Zřejmě si ani neuvědomují, že princip je úplně stejný: "Ty nám dáš, co jsi vyrobil a nic za to nedostaneš, protože my to chceme. Zbytek je tvůj problém."

=========================================


KNIH JE VŠUDE PLNO, PROTO SE PIRÁTÍ, A AUTOŘI ZE SEBE DĚLAJÍ ELITU, KTERÁ MÁ PRÁVO ŽIVIT SE SVÝM KONÍČKEM NA CIZÍ ÚKOR.

A jsme u posledního bodu téhle "nesvaté trojice", kterou spojuje předpoklad, že někdo by měl pracovat zadarmo jenom proto, že někdo jiný řekl, že je to tak správné. Tento speciálně nabývá na síle v kombinaci s otázkou autorských svazů, o které ještě bude řeč – vykresluje autory jako lidi, co si umanuli živit se něčím, co nemá odpovídající reálnou hodnotu, a snaží se to vynutit po společnosti.

Ponechme stranou otázku, co je "reálná hodnota" knihy a jak ji vyčíslit. Má Hamlet větší hodnotu než Dracula? Upír ví. Především je ale velký rozdíl mezi pojmy "vydělat" a "uživit." Jen nepatrná hrstka autorů se uživí čistě psaním. Drtivá většina ho skutečně má jako koníčka k hlavnímu zaměstnání – jenže koníčka, kterému mohou věnovat dostatek času jen proto, že jim za něj někdo platí. Když se podíváme opět až na kořen, je to snadné: K životu potřebuji vydělat jisté množství peněz. K vydělání těch peněz potřebuji čas. Čas, který mi zbude, mohu věnovat věcem, ze kterých nevydělám nic. Pokud psaní spadne právě do kategorie "věcí, ze kterých nevydělám nic", pak logicky na něj zbude méně času a psaní JE časově náročná záležitost. Velmi náročná. Pokud tedy autoři budou muset psát zadarmo, většina jich bude psát MÉNĚ a je úplně fuk, jestli se psaním dříve živili či nikoliv. A samozřejmě, řada jich přestane psát úplně – prostě budou muset, protože nebude dost času, aby se tomu mohli věnovat pořádně.

Naprosto totéž platí pro překladatele, redaktory, korektory... celý řetězec popsaný výše. Alternativa? Žádná není. Nebudou žádné zázračné "nové obchodní modely," které věci zachrání. Systém se zhroutí, knihy sice budou zadarmo, ale bude jich MÉNĚ a v HORŠÍ kvalitě obsahové i technické. Tolik pirátské představy o "službě veřejnosti".

A nakonec něco opravdu zábavného: Tvrzení, že autor má psát „z vnitřního puzení“ a navzdory nepřízni okolí, neboť jen tak vzniknou kvalitní díla. Inu, lidé z vnitřního puzení dělají různé věci. Třeba i takové, co provozoval Jack Rozparovač v londýnské čtvrti Whitechapel. Psaní z podobného typu puzení se nazývá grafomanie a řadí se mezi duševní choroby. Je sice pravda, že mnohá velká díla byla vytvořena autory často v otřesných podmínkách, ale ta vznikla NAVZDORY těmto podmínkám, ne díky nim. Kdyby měl van Gogh k dispozici moderní psychiatrickou pomoc, stále by maloval krásné obrazy. Jen jich možná namaloval víc, protože by zemřel v pokročilejším věku s oběma ušima. Romantické představy o umělcích potácejících se ve špíně na hranici agónie a extáze vypadají efektně ve filmech nebo knihách, s realitou však mají společného máloco. A každý, kdo tvrdí opak, nechť zkusí být třeba pár dnů o hladu, v zimně nebo na ulici coby bezdomovec – pozná sám, jaké „vnitřní puzení k tvorbě“ ucítí.

=======================================

NO A CO? AŤ SE TEN SYSTÉM ZHROUTÍ. KNIH BUDE MÉNĚ, LIDÉ BUDOU VÍCE ČÍST I VÍCE PLATIT, PIRÁTSTVÍ PŘESTANE BÝT PROBLÉM.

Tenhle názor není nový. Ještě před pár lety široce koloval v debatách o krizi kinematografie: Přestaňte točit brak, lidé budou chodit na kvalitní filmy a jejich zisky stoupnou. Jenže lidé nechtějí "kvalitní" filmy ani "kvalitní" knihy. Chtějí filmy a knihy, co se jim líbí. Když je nedostanou, nepůjdou číst ani sledovat ty, které se jim nelíbí. Půjdou si pustit v televizi fotbal nebo pařit na PC Dooma – tak snadné to je. Nebo ještě jinak: vážně věříte, že kdyby George Lucas nikdy nenatočil Star Wars, ty miliony lidí by se valily do kin na Sedmou pečeť? Vážně myslíte, že kdyby neexistoval Twilight, ty miliony teen-fanynek začnou nadšeně hltat Prousta?

Pravda je, že knih dnes SKUTEČNĚ vychází příliš mnoho. Pravda je, že to lidé nestíhají číst, a tedy ani kupovat, pravda je také, že díky možnosti publikovat elektronicky už vychází i šílenosti jako dinoporno (kdo nevíte, co to je – nezjišťujte to. Vážně, opravdu ne), co by jinak žádný příčetný nakladatel nikdy nevzal. Jenže pokud tenhle stav zkusíme "léčit" legalizací pirátství, vyměníme mor za rakovinu: knih ubude, ale ubude právě NA ÚKOR TĚCH, co často pokládáme za kvalitní. Twilight nebo Fifty Shades of Grey se uživí, nebo přinejmenším přežijí. Ale co SF, fantasy, poezie nebo obecně česká tvorba? Ta půjde i s jejich autory… do továrny. Hezky k lisu, aby bylo na účet za plyn.

A mimochodem, když jsme u filmů – povšimněte si, jak hezky tenhle vývoj předjímají. S poklesem zisků velkých společností se nepřestaly točit neoriginální blbé megafilmy narvané zvláštními efekty, ovšem s dějem na úrovní pohádky pro tříleté. Kdepak. Točí se pořád, jen jsou JEŠTĚ neoriginálnější a blbější právě proto, aby více vydělaly. Řadový divák nechce Bergmanna, ale Babovřesky. Co naopak mizí, jsou jakékoliv originální náměty, pokusy o něco nového, nevyzkoušeného. Protože stý první klon nebo remake Twilightu je jistota v situaci, kdy je riziko ztráty příliš velké, protože celý obor strádá. Vedle blbosti mainstream publika mají na tomto svůj podíl i piráti, co tomu oboru pouští žilou – a knihy čeká přesně to stejné.

===================================

TAKŽE KDYŽ SI MÍSTO KUPOVÁNÍ CHODÍM KNIHY PŮJČOVAT DO KNIHOVNY, JSEM TAKY PIRÁT? PŘECE JE TO STEJNÉ, TAKY ZA NĚ NEPLATÍM. A SKUTEČNOU KNIHU MŮŽU PŘED NÁKUPEM PROLISTOVAT, ABYCH VĚDĚL, CO VLASTNĚ KUPUJU.

Ne, nejste pirát a není to stejné. Za prvé, z každé vypůjčené knihy dostane autor drobný příjem prostřednictvím autorského svazu. Je to malý peníz, ale při součtu všech výpůjček není zanedbatelný. Tento peníz dostane bez ohledu na to, zda máte permanentku, nebo si knihu vypůjčíte vícekrát. Naopak "knihovny", které vypůjčují e-knihy formou stažení souborů, jsou jen přebarvené pirátské weby. Jejich činnost je nelegální a provozovatelé přinejlepším kličkují v mezerách autorského zákona. Autor ani kdokoliv jiný vyjma jejich provozovatele z nich nemá zhola nic.

Za druhé: Představme si třeba cukráře, který v rámci reklamy každý den prodá padesát dortů za korunu. Kdo přijde jako padesátý první má smůlu, musí počkat na zítřek nebo koupit dort za běžnou cenu. A teď si představme jiného cukráře, který dává KAŽDÝ dort zadarmo a k němu ještě návod, jak ho upéct doma. Tak asi vypadá rozdíl mezi knihovnami a pirátskými weby: Omezený počet kopií pro omezený počet jednotlivých čtenářů za malý poplatek versus nekonečné množství kopií dále šiřitelných bez omezení, a úplně zadarmo. Ještě vám to přijde stejné?

A co se druhé části týče – prakticky ve všech e-shopech s elektronickými knihami si už můžete stáhnout zdarma ukázku. Někdy má jen několik stran, ovšem často třeba celou třetinu knihy. Víc než dostatečné, abyste se rozhodli, zda nekupujete zajíce v pytli.

==================================

JE MI FUK, JESTLI KNIHU PIRÁTÍM NEBO NE. CELÝ AUTORSKÝ ZÁKON JE ŽVÁST, KNIHY JSOU "CHRÁNĚNÉ" JEŠTĚ 70 LET OD SMRTI AUTORA A ANI KOUPENÁ E-KNIHA VLASTNĚ STEJNĚ NENÍ MOJE, TAK CO.

S tím, že autorský zákon v současné podobě je v mnoha směrech paskvil odtržený od reality, lze bohužel docela souhlasit. Že e-kniha je podle něj počítačový program, u něhož si uživatel pouze kupuje licenci a nevlastní ho, je jednoduše pitomost. Ochrana děl 70 let od smrti autora je přežitek. Drtivá většina samotných autorů takovou ochranu vůbec nechce. Zákon se jim líbí stejně málo jako vám, jenže... od kdy se pánové, co vymýšlí zákony, ptají těch, kterých se týkají? Ministerstvu obrany přece taky ve vládě nejlépe rozumí partajní agronom a antikoncepci pro změnu papež. Že je zákon hloupý, není ještě důvod brát ho jako záminku pro pirátění. Pokud budete legálně koupenou e-knihu považovat za svůj majetek, nikdo vám hlavu neutrhne. A 70 let ochrany od smrti autora nesouvisí s otázkou pirátství už vůbec. Mimochodem, když jsme u chytrých zákonů – víte, že ve Francii dodnes platný zákon zakazuje pojmenovat domácí prase Napoleon? Ještě že George Orwell nebyl Francouz.

=================================

AUTORY A TY JEJICH OSA-MAFIE TAKY NEZAJÍMÁ, JESTLI JSEM SI NA DVD, ZE KTERÉHO JIM MUSÍM PLATIT POPLATEK, NAHRÁL AKORÁT FOTKY Z DOVOLENÉ. PROČ BY TEDY MĚ MĚLY ZAJÍMAT NĚJAKÉ ŠKODY Z PIRÁTSTVÍ? STEJNĚ JSEM ZA ZLODĚJE UŽ PŘEDEM, TAK DRŽTE HUBU!

No a nejlepší nakonec – otázka autorských svazů a placení poplatků z prázdných nosičů, nejčastější argument zastánců pirátství. Lze snadno pochopit, proč to někoho uráží, pokud skutečně nikdy nic neupirátil. Lze snadno pochopit, že se cítí finančně poškozen – nejen o pár korun z jednoho DVD, ale o mnohem větší částky, pokud s paměťovými médii například obchoduje. Přesto myslím, že se tu chybně spojují dvě nesouvisející věci.

Za prvé je to chování některých autorských svazů. Jejich představitelé skutečně jednají, jako by polovinu národa tvořili zloději nebo imbecilové. Komické vyčíslování škod pirátství uráží rozum v míře, která dává za pravdu Einsteinovi – blbost a vesmír jsou nekonečné, jen o vesmíru se to neví jistě. Jejich soudní lynče pitomých teenagerů, nebo dokonce mentálně postižených (zatímco skutečně chytří piráti ve své činnosti vesele pokračují) jsou lidsky ubohé a neuvěřitelně netaktické. Sami obstarávají pirátství větší reklamu než piráti samotní a zároveň ukazují vlastní bezmoc: Je to stejné, jako středověká snaha zastavit kriminalitu čím dál krutějšími veřejnými popravami. Stejné – a stejně marné. Přesto chování těchto individuí nijak nesouvisí se samotným účelem těchto poplatků a tím je SOLIDARITA. Solidarita s autory, kteří tvoří umění přinášející radost nebo zábavu nám všem, a přitom jsou poškozováni tím, že si můžeme jejich díla kdykoliv legálně stáhnout.

Zamysleme se nad tím. V minulosti (a zdaleka ne tak dávné) řada autorů živořila. Mnoho i dnes velmi ceněných spisovatelů zemřelo v bídě nebo na nemoci, často předčasně – kolik skvělých knih mohli napsat, kdyby tomu tak nebylo? Kdyby jim společnost poskytla dost prostředků, aby mohli alespoň důstojně přežít a pokračovat v tom, co je bavilo nejvíce? Navzdory všem těžkostem dnes mají autoři nejlepší podmínky pro tvorbu i publikování v celých lidských dějinách. Všichni z ní máme prospěch – skutečně nám nestojí ani za to, abychom jim věnovali pár korun z každého prázdného cédéčka jen proto, že ti, kteří je vybírají, se občas chovají jak úchylní sociopati?

A pokud už ne idealismus, zamysleme se nad praktickými aspekty: Literární svaz autorů DILIA je ze všech podobných zdaleka nejprůhlednější. Jeho hospodaření je veřejné, a když se na něj může kdykoliv podívat, má na míle daleko do zákulisních čachrů a "přerozdělování" praktikované třeba OSA. Plus, co kdyby to bylo prostě naopak? Žádné poplatky z ničeho – ale ilegální veškeré stahování, stejně jako sdílení? Co kdybychom mohli být výměnou za ušetřených pár korun kdykoliv pohnáni před soud za cokoliv, co bude nalezeno v našem počítači? Nepochybuji, že některým jedincům by se to velmi zamlouvalo – těm samým, co potichu vymýšlí dohody jako ACTA/SOPA – ale co nám? Bylo by to lepší? Anebo, pokud bychom se na poplatky dívali stejně jako na zdravotní pojištění – není to snad také "vydírání?" Mnoho z těch, co ho platí, nikdy neonemocní ničím víc než rýmou. Proč se necítí poškozeni? Co je jim po lidech s rakovinou, kteří potřebují léčbu v řádech milionů? Jejich problém. Ano, srovnání je zavádějící, ale motivace stejná: solidarita.

Můžeme nesouhlasit s politikou nebo činy některých autorských svazů. Můžeme je kritizovat i častovat opovržením, které si často plně zaslouží. Můžeme usilovat, aby se do jejich čela dostali lidé, kteří mají kromě právních diplomů taky soudnost. Ale neměli bychom kvůli tomu zapomínat, proč poplatky SKUTEČNĚ platíme a co za to všichni dostáváme.

==============================================

TOHLE VŠECHNO JE JENOM MORALIZOVÁNÍ. KAŽDÝ NĚKDY NĚCO STÁHL, JENOM NĚKTEŘÍ SI HRAJÍ NA SVATÉ.

Ne, nikdo si nehraje na svaté, ale pirátství není jen morální problém. Není to diskuze o tom, jestli je kočka v bedně živá či mrtvá, nebo jestli se hodí klít v kostele. Pirátství má reálné dopady, které byly rozebrány výše. Možná souvisí s morálkou, ale podstatou je to problém PRAKTICKÝ, se zcela praktickými následky. Ty následky bychom měli zvážit dřív, než stáhneme z uložto poslední Neomillnerovou a za ušetřené prachy půjdeme na pivo. Některé už klepou na dveře – autoři přestávající psát, nakladatelé v platební neschopnosti, seškrtané ediční plány. Pirátství jistě není jedinou příčinou, přesto není zanedbatelné.

Zbytek je jenom otázka svědomí.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co vyjde během jarního Velkého knižního čtvrtku?