Knižní menu 12
Pestrá nabídka knih z posledních několika dní přinesla řadu zajímavého čtení, ze které jsem opět vybral reprezentativní pětici. S vědomím toho, že se blíží čas dovolených jsem se zaměřil víc na lehčí žánry.
Začínáme knihou, která aspiruje na neoficiální titul Bestseller léta 2014.Himmlerova kuchařka vypráví příběh Rózy, sto pět let stará dámy, která vlastní v Marseille vyhlášenou restauraci „Malá Provence“, ve které hostům předkládá velice originální pokrmy inspirované vším, čím si kdy prošla, všemi lidmi, které kdy potkala. Nakonec se rozhodne sepsat paměti, neboť její život byl vskutku pohnutý... Komická epopej, jež z toho vzejde, vypráví o kuchařce, která se nikdy ničeho jen tak nezalekla. Róza, ztřeštěná a poněkud drsná osůbka, přežila všechny možné podlosti 20. století, jímž prošla, aniž co ztratila ze své poživačnosti a chuti do života. Vedle dvou velkých lásek zakusila, co se dalo: genocidu Arménů, nacistické hrůzy, maoistické třeštění, osobní tragédie i ponížení, cestu jí křížili lidé obyčejní, i ti, kteří zasahovali do dějin: absurdní řízení osudu a její kuchařské umění ji na čas zavedly i do domácnosti vůdce SS Heinricha Himmlera. Pokaždé se ale oklepala a zase vykročila vpřed – někdy pod praporem, na němž vlálo starozákonní heslo Oko za oko, zub za zub. Na její neuvěřitelné pouti napříč bouřlivým stoletím i zeměmi ji doprovázela zvláštní bytost – mlok Theo, s nímž v těžkých chvílích rozmlouvala jako rovný s rovným. Hořce ironická kniha v duchu šibalských románů rozvíjí dobrodružství neobyčejné, pohoršující stařenky, jejímž krédem je: „Pokud jsou dějiny peklem, pak život je rájem.“
Když je vám 21 let, tak chcete randit, prožívat horečku sobotní noci, chcete cestovat, poznávat svět – prostě dělat všechno to, na co budete později tak rádi vzpomínat. To, co prožívat nechcete je příběh Sophie van der Stap. Také ona toužila po bujarém životě čerstvě dospělých a vlastně ho i měla. Do té doby, než seděla v ordinaci doktora, který jí pověděl pravý důvod toho, že se v poslední době necítí ve své kůži: totiž že má rakovinu. Krásné a veselé studentce se přes noc zredukoval život na pobyt v nemocnici. Aby si zachovala alespoň část „normálního“ života, a zpočátku hlavně proto, aby zakryla ztrátu vlasů v důsledku chemoterapie, pořizuje si paruky. S každou z nich získává trochu jinou identitu, o něco víc lehkosti, hravosti, bezstarostnosti, stává se jiným člověkem. Dívka s devíti parukami je autentický, skutečný příběh, který hlavní postava (a současně autorka) přirovnává k odysseovské pouti do rodné Ithaky. Na své pouti k uzdravení sbírá nesmírně cenné zkušenosti, učí se zvládat vlastní strach a vylepšovat vztahy s druhými lidmi. Všechno si pečlivě zapisuje. Píše o své pouti. O příhodách, které zažívá skrytá za svých devět paruk. Píše články do časopisu. A postupně vzniká kniha. Tato kniha.
Franz-Olivier Giesbert: Himmlerova kuchařka
Začínáme knihou, která aspiruje na neoficiální titul Bestseller léta 2014.Himmlerova kuchařka vypráví příběh Rózy, sto pět let stará dámy, která vlastní v Marseille vyhlášenou restauraci „Malá Provence“, ve které hostům předkládá velice originální pokrmy inspirované vším, čím si kdy prošla, všemi lidmi, které kdy potkala. Nakonec se rozhodne sepsat paměti, neboť její život byl vskutku pohnutý... Komická epopej, jež z toho vzejde, vypráví o kuchařce, která se nikdy ničeho jen tak nezalekla. Róza, ztřeštěná a poněkud drsná osůbka, přežila všechny možné podlosti 20. století, jímž prošla, aniž co ztratila ze své poživačnosti a chuti do života. Vedle dvou velkých lásek zakusila, co se dalo: genocidu Arménů, nacistické hrůzy, maoistické třeštění, osobní tragédie i ponížení, cestu jí křížili lidé obyčejní, i ti, kteří zasahovali do dějin: absurdní řízení osudu a její kuchařské umění ji na čas zavedly i do domácnosti vůdce SS Heinricha Himmlera. Pokaždé se ale oklepala a zase vykročila vpřed – někdy pod praporem, na němž vlálo starozákonní heslo Oko za oko, zub za zub. Na její neuvěřitelné pouti napříč bouřlivým stoletím i zeměmi ji doprovázela zvláštní bytost – mlok Theo, s nímž v těžkých chvílích rozmlouvala jako rovný s rovným. Hořce ironická kniha v duchu šibalských románů rozvíjí dobrodružství neobyčejné, pohoršující stařenky, jejímž krédem je: „Pokud jsou dějiny peklem, pak život je rájem.“
Sophie van der Stap: Dívka se devíti parukami
Když je vám 21 let, tak chcete randit, prožívat horečku sobotní noci, chcete cestovat, poznávat svět – prostě dělat všechno to, na co budete později tak rádi vzpomínat. To, co prožívat nechcete je příběh Sophie van der Stap. Také ona toužila po bujarém životě čerstvě dospělých a vlastně ho i měla. Do té doby, než seděla v ordinaci doktora, který jí pověděl pravý důvod toho, že se v poslední době necítí ve své kůži: totiž že má rakovinu. Krásné a veselé studentce se přes noc zredukoval život na pobyt v nemocnici. Aby si zachovala alespoň část „normálního“ života, a zpočátku hlavně proto, aby zakryla ztrátu vlasů v důsledku chemoterapie, pořizuje si paruky. S každou z nich získává trochu jinou identitu, o něco víc lehkosti, hravosti, bezstarostnosti, stává se jiným člověkem. Dívka s devíti parukami je autentický, skutečný příběh, který hlavní postava (a současně autorka) přirovnává k odysseovské pouti do rodné Ithaky. Na své pouti k uzdravení sbírá nesmírně cenné zkušenosti, učí se zvládat vlastní strach a vylepšovat vztahy s druhými lidmi. Všechno si pečlivě zapisuje. Píše o své pouti. O příhodách, které zažívá skrytá za svých devět paruk. Píše články do časopisu. A postupně vzniká kniha. Tato kniha.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.