Přeskočit na hlavní obsah

Svět knihy: Čas na nový knižní veletrh

V dnešním denním tisku najdete přílohu věnovanou Světu knihy – veletrhu, který slaví dvacet let od založení. Ředitelka veletrhu, paní Dana Kalinová, v editorialu hrozně dojatě děkuje čtenářům za jejich neutuchající věrnost a, jejími slovy, „mnohatisícové návštěvy“. Podle mě by jim spíš měla poděkovat za trpělivost, se kterou k veletrhu přistupují.

Protože Svět knihy už dávno není jen o knihách. Každý, kdo tam v posledních letech chodil, si toho musel všimnout. Stánků s knihami ubývá a přibývá stánků s produkty, které mají, diplomaticky řečeno, ke knihám poněkud daleko. Najdete tam DVD, plyšáky, přívěsky, přáníčka, různé hračky a tak dál.

Každý, kdo v posledních letech Svět knihy navštívil si nemohl nevšimnout, že malí nakladatelé tam přestali jezdit. Jeden křiklavý příklad za všechny: V minulých ročnících jste tam mohli navštívit prostorný, krásný stánek nakladatelství Fra (respektive Agite / Fra). Vloni, ale myslím, že i předloni, byste jejich stánek hledal marně. A není to jediné významné nakladatelství, které na Světu knihy chybí.

Z těch, kteří budou chybět letos jmenujme třeba:

Prostor / Eroika
Kniha Zlín
Druhé město
Práh
Labyrint a další.

Čím to je? Už vloni jsem slyšel stesky malých nakladatelů, že ceny za prostor, který po nich Svět knihy chce jsou tak vysoké, že si to nemohou dovolit. Z původní přehlídky knihkupectví, nakladatelství a podobných firem, které se starají o ukojení naší knižní závislosti se pomalu, ale jistě stává veletrh firem, které nás vůbec nezajímají. Pokud chci plyšáka, půjdu se podívat na veletrh hraček, ne na Svět knihy.

Ovšem, pořád má smysl na Svět knihy chodit, jejich doprovodný program za to stojí. Nicméně myslím, že nastal čas budovat nový, velký mezinárodní veletrh. Třeba na základech výborného Knihexu / Tabooku, který je stále především o knihách. Jistě, mezi Světem knihy a Knihexem / Tabookem jsou velké rozdíly. Myslím ale, že jsou jen dvě možnosti: Buď Svět knihy znovu absorbuje duch Knihexu a jeho poselství, a nebo přijde o svůj monopol na jediný český mezinárodní knižní veletrh. V Česku už funguje řada dalších knižních veletrhů a literárních festivalů (kromě Knihexu / Tabooku ještě Podzimní v Českém Brodě, Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem, Měsíc literatury v Brně, Šrámkova Sobota a mnnoho dalších) a myslím, že když spojí své síly, mohou Světu knihy úspěšně konkurovat.

Ta konkurence je nutná. Svět knihy zaspal na svých vavřínech. Na vavřínech, které mezitím shnily.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…