Přeskočit na hlavní obsah

Svět knihy: Čas na nový knižní veletrh

V dnešním denním tisku najdete přílohu věnovanou Světu knihy – veletrhu, který slaví dvacet let od založení. Ředitelka veletrhu, paní Dana Kalinová, v editorialu hrozně dojatě děkuje čtenářům za jejich neutuchající věrnost a, jejími slovy, „mnohatisícové návštěvy“. Podle mě by jim spíš měla poděkovat za trpělivost, se kterou k veletrhu přistupují.

Protože Svět knihy už dávno není jen o knihách. Každý, kdo tam v posledních letech chodil, si toho musel všimnout. Stánků s knihami ubývá a přibývá stánků s produkty, které mají, diplomaticky řečeno, ke knihám poněkud daleko. Najdete tam DVD, plyšáky, přívěsky, přáníčka, různé hračky a tak dál.

Každý, kdo v posledních letech Svět knihy navštívil si nemohl nevšimnout, že malí nakladatelé tam přestali jezdit. Jeden křiklavý příklad za všechny: V minulých ročnících jste tam mohli navštívit prostorný, krásný stánek nakladatelství Fra (respektive Agite / Fra). Vloni, ale myslím, že i předloni, byste jejich stánek hledal marně. A není to jediné významné nakladatelství, které na Světu knihy chybí.

Z těch, kteří budou chybět letos jmenujme třeba:

Prostor / Eroika
Kniha Zlín
Druhé město
Práh
Labyrint a další.

Čím to je? Už vloni jsem slyšel stesky malých nakladatelů, že ceny za prostor, který po nich Svět knihy chce jsou tak vysoké, že si to nemohou dovolit. Z původní přehlídky knihkupectví, nakladatelství a podobných firem, které se starají o ukojení naší knižní závislosti se pomalu, ale jistě stává veletrh firem, které nás vůbec nezajímají. Pokud chci plyšáka, půjdu se podívat na veletrh hraček, ne na Svět knihy.

Ovšem, pořád má smysl na Svět knihy chodit, jejich doprovodný program za to stojí. Nicméně myslím, že nastal čas budovat nový, velký mezinárodní veletrh. Třeba na základech výborného Knihexu / Tabooku, který je stále především o knihách. Jistě, mezi Světem knihy a Knihexem / Tabookem jsou velké rozdíly. Myslím ale, že jsou jen dvě možnosti: Buď Svět knihy znovu absorbuje duch Knihexu a jeho poselství, a nebo přijde o svůj monopol na jediný český mezinárodní knižní veletrh. V Česku už funguje řada dalších knižních veletrhů a literárních festivalů (kromě Knihexu / Tabooku ještě Podzimní v Českém Brodě, Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem, Měsíc literatury v Brně, Šrámkova Sobota a mnnoho dalších) a myslím, že když spojí své síly, mohou Světu knihy úspěšně konkurovat.

Ta konkurence je nutná. Svět knihy zaspal na svých vavřínech. Na vavřínech, které mezitím shnily.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin

Recenze: Petr Stančík – Pravomil

Jaký je nový román Petra Stančíka Pravomil? Po několika letech jsem se rozhodl vrátit k Petru Stančíkovi a podívat se na jeho knihu zblízka.  Petr Stančík se na české literární půdě pohybuje už pěknou řádku let. Dokonce déle, než je známý široké veřejnosti, do jejíhož povědomí se dostal románem  Mlýn na mumie . Ten bývá definován jako  „mystický gastronomicko-pornografický thriller“  (citace z oficiální anotace), ale tuto definici více než cokoliv jiného můžete brát jako (fungující) prodejní nálepku. Mlýn na mumie byla historická detektivka plná životní radosti, humoru a jazykové nádhery. Upřímně jsem si díky této knize Petra Stančíka zamiloval. O pár let později mě láska opustila. Důvody zde rozebírat nebudu, ale vlastně jsem se od jisté chvíle vyhýbal všemu, co Stančík napsal. Až do dnešních dní – a ještě že tak. Před pár týdny totiž v nakladatelství Druhé město (jeho domácí nakladatel) vyšel román Pravomil, popisující život skutečného československého hrdiny – Pravomila Raichla.