Přeskočit na hlavní obsah

Leif GW Persson: Linda, příběh zločinu

Mezi autory severské literatury jedno jméno vyčnívá: Leif GW Persson. Nejen svým osobním příběhem, ke kterému se ještě dostanu, ale rozsahem svých knih. Čtyři, které v českém překladu vyšly mají dohromady úctyhodných 2324 stran. Linda, ta zatím poslední, je víc, než jen severskou kriminálkou.
Perssona mám rád, ale u jeho knih jsem byl v minulosti trochu nešťastný. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že ty překlady do češtiny jsou mírně řečeno nepovedené. A tak jsem zaplesal při zjištění, že Lindu přeložil pan Bojanovský, který moc dobře přeložil knihy Johana Theorina, nebo Lizy Marklundové. A ten rozdíl je opravdu znatelný. Tentokrát se mi nestávalo, že by slova obrazně „tahala za oči“ a velmi brzy se mi povedlo začíst se tak, že jsem vůbec nevnímal český jazyk, ale příběh.

A ten opravdu stojí za to. Ve Växjö, poklidném městečku, byla brutálně zavražděna mladá dívka jménem Linda. Zvlášť krutě – všechny nasvědčuje, že šlo o sexuálnímu násilí. Linda byla nejen hezká a sympatická, ale navíc i frekvetantka policejní školy, která měla krátce před přijetím do policejního sboru. Zdá se, že svého vraha znala, ale co když jsou to všechno jenom falešné stopy?

V úvodu jsem psal, že mám Leifa GW Perssona rád. Vážím si totiž všech autorů, kteří dokážou svou profesi přenést do literárního světa, a v severské krimi / thrillerové literatuře byste těžko hledali názornější příklad. Persson byl totiž v minulosti kriminalista, ale ne jen tak ledajaký. Podílel se na vyšetřování případu vraždy švédského ministerského předsedy Olofa Palmeho. Jeho smrt nikdy nebyla vyšetřena a Persson poukazoval na nesrovnalosti při vyšetřování, což byl důvod jeho nuceného odchodu od policie. Literární svědectví o této kauze je pak trilogie knih, jejíž jednotlivé díly jsou Mezi touhou léta a chladem zimy, V jiném čase, v jiném životě a Volně padat, jako ve snu.

Linda ale, jak napovídá celý název knihy, není jen o tom, kdo Lindu zabil a jak to udělal. Persson zde velmi pečlivě vytěžil své zkušenosti a poznatky z kriminalistiky, takže kniha je plná metodiky a mravenčí kriminalistické práce. A to velmi podrobně. Pro nevytrvalého čtenáře právě toto bude hlavní nevýhoda Lindy. Kdo vydrží, litovat ale nebude.

Hodnocení detektivek je do určité míry subjektivním pocitem. Někomu vyhovuje konverzačka ve stylu Volání Kukačky (Robert Galbraith), jiný dá přednost akčnímu nářezu typu Levhart od Joa Nesboho. To, co se dá objektivně zhodnotit je konstrukce příběhu, logika vyšetřování a tak podobně. Co se toho týče, nemůžu Lindě vytknout vůbec nic. Pokud preferujete ƒ„říznější“ styl, není Linda tou nejlepší volbou. Já byl ale spokojený.

Hodnocení: 80%

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…