Přeskočit na hlavní obsah

Knižní menu 9

Protože je středa, nemůže vás ochudit o další výběr pěti novinek. Probírat se tím, co zrovna vyšlo je příjemná práce, ale má svá úskalí. Stále si opakujete "tohle si chci přečíst, tohle taky" a pak zjistíte, že toho máte vypsaného na několik měsíců dopředu. Dnešním sítem tedy prošel Mág, Impérium, Zlá žena, Krysburger a nový český román Vítr, tma, přítomnost.
John Fowles - Mág


Johna Fowlese není třeba příliš představovat, vždyť je to jeden z nejlepších britských prozaiků 2. poloviny 20. století. Řada knih vyšla i u nás, namátkou například Sběratel, nebo Francouzova milenka (a obě knihy byly i zfilmované). I kniha Mág, která nedávno vyšla v Knize Zlín už jednou ležela na českých pultech - koncem devadesátých let ji vydal Volvox Globator. Po patnácti letech tak tento nejrozsáhlejší Fowlesův román (v tomto vydání jeho délka přesáhla 800 stran!) vychází znovu a znovu se můžeme zabořit do komplikovaného příběhu, náročné stavby a důležitých myšlenek. Příběh mladého absolventa literárních studií na Oxfordské univerzitě Nicholase Urfa začíná a končí v Londýně, jeho převážná část se však odehrává na řeckém ostrově Fraxos, kam Nicholas přijíždí vyučovat angličtinu. Osamělý a stereotypní život Nicholase přivede k setkání s řeckým boháčem Mauricem Conchisem, který na ostrově žije. Conchis postupně Nicholase zapojuje do mnoha peripetií jakéhosi experimentálního dramatu, v němž se stírají hranice mezi realitou a fantazií a řád vymezený běžnými pravidly lidského chování přestává platit. Udělejte si čas a věnujte ho této knize, nebudete zklamaní.

Christian Kracht: Impérium

V mém výběru se snažím střídat známé autory s těmi méně známými - a mezi ty stoprocentně patří švýcarský Christian Kracht – původní profesí novinář, který debutoval v roce 1995 knihou Země vláken. Jeho čtvrtý román (a zároveň první v českém překladu) je Impérium a vypráví příběh Augusta Engelhardta, který na začátku 20. století cestoval do Nové Guineje (tehdejší německé kolonie), aby si tam pořídil kokosovou pláž. Chce se v životě živit pouze kokosovými ořechy – je totiž vegetarián. Tato postava skutečně existovala a Kracht na ní navěsil smyšlený příběh o nudistovi, který tam tam žil podle svých zásad, což znamená: aby založil společenství, které jako svatý grál uctívá kokosový ořech. Zatímco Engelhardt zakládá nové náboženství, jiný vegetarián si podmaňuje Evropu. Druhá linka příběhu totiž sleduje osud Adolfa Hitlera a jeho cestu dějinami.

Mark Pastor: Zlá žena

Na začátku 20. století se v Barceloně šířil strach. Někdo unášel malé děti a zvěsti mluvily o děsivé příšeře, upírce. To není románová fikce, ale skutečný případ známý jako „Upírka z ulice Ponent“. Skutečná vražedkyně byla později dopadena a na veřejnost se dostala děsivá pravda. Na svědomí měla 12 dokázaných obětí, ve skutečnosti jich však bylo mnohem víc. Literárně tento děsivý příběh, který nedávno „oslavil“ stoleté výročí zpracoval Marc Pastor v knize Zlá žena. A nemusíte se bát, že vás bude šetřit. Už první pohled napoví, že o syrové popisy nebude nouze a že hranice toho, co si Marc Pastor dovolil napsat je hodně, hodně daleko od nějaké umírněnosti. Atmosféra knihy vám připomene klasiky světového hororu, ale nechybí pro odlehčení ani černý humor. Podle záložky knihy to není jen román o vraždění a hrůzách, ale také o Barceloně té doby, tehdejší společnosti a společenské smetánce. Není to sice „kniha na deku“, ale nudit se u ní rozhodně nebudeme. Působivost pak násobí skvělé provedení: kniha je plná temných ilustrací.


Václav Kahuda: Vítr, tma, přítomnost

Václav Kahuda, bývalý hrobař, se na české literární scéně zjevil v druhé polovině 90. let. Mezi lety 1997 a 2001 mu vyšlo pět knih – jedna ročně. Pak se odmlčel, protože, jak říkal, vše co chtěl říct již řekl. Teď po třinácti letech se vrátil a zdá se, že ve velkém stylu. Vítr, tma, přítomnost je kniha, která má na české podmínky nezvyklý rozsah -
více než sedm stovek stran. Již toto sebevědomí, že čtenář ve zrychlené době sáhne po takto silné knize (která zároveň není řídkou „eronovelou“) si zaslouží respekt a naší zvýšenou pozornost. A právem. Stránky knihy jsou plné chutného, barvitého vyprávění. Jeho slova nejsou plytká – jsou bohatá a tělnatá. Osobnost autora se nezapře, nota bene je to román autobiografický a autentický. V první kapitole se vypravěč rozhodne, že přijde na kloub dávné rodinné události ze čtyřicátých let, kdy jeho dědu, inženýra a nadaného konstruktéra v tehdejší ČKD, odvezli příslušníci německé tajné policie kamsi do Říše, kde se jej snažili přimět ke spolupráci. Když po několikáté odmítne, vrátí se v pořádku domů, druhý den ráno ve svém bytě však nevysvětlitelně zemře. Vypravěčova pouť po českých i německých archivech není odměněna jednoznačným vysvětlením. Otevírá však exkurzi do zákulisí funkce mocenských aparátů, doplněnou barokně pestrou mozaikou čistě soukromých i globálně-ekonomických událostí, skládajících dohromady nesnadný obraz naší současnosti. Zdá se, že volání po velkém českém románu, které v poslední době silně rezonuje v literární kritice, bylo vyslyšeno.

David Walliams: Krysburger

Bonbonek na závěr. David Walliams je takový novodobý Roald Dahl. Jeho dětské příběhy jsou hravé a uspokojí nejen malé čtenáře, ale i jejich rodiče (i nerodiče dospělého věku). Už jeho prvotina – Kluk v sukních – získala autorovi mimořádnou popularitu, a s každou další byla ta popularita větší a větší. Zatím jich napsal šest, pět z nich je přeložených do češtiny. Ale zpět ke Krysburgru: Jak je u Walliamse obvyklé, nemají to jeho hrdinové v životě snadné. Ani Zoe není výjimkou. Její táta se po smrti Zoeiny mámy podruhé oženil, ale neměl v tomhle směru zrovna štěstí. Sheila je uječená a bezkonkurenčně nejlínější osoba široko daleko. Svoji nevlastní dceru bytostně nesnáší. A aby toho nebylo málo, největší násilnice ve škole si chudáka Zoe vybrala za terč svých nejapných žertů. Zoe se cítí osamělá a nešťastná. Proto se zaraduje, když jednoho dne do jejího pokoje zabloudí roztomilé krysí mládě – neděste se, může se to stát i v lepších rodinách. Holčička si ho rychle ochočí a začne ho učit cirkusovým kouskům. Na malého krysáka však číhá velké nebezpečí. Má na něj spadeno majitel firmy na výrobu... Čeho? To si snadno odvodíte z názvu knížky.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…