Přeskočit na hlavní obsah

Knižní menu 8

Osmý knižní výběr vznikal těžce. Nabídka zajímavých knih je totiž v době před pražským knižním veletrhem tak bohatá, že nebylo snadné vybrat pět, na které chci upozornit. Máte tak před sebou další silnou sestavu knižní potěchy.
Jean-Michel Guenassia: Vysněný život Ernesta G.


Po Klubu nenapravitelných optimistů, který se u nás velmi rychle stal bestsellerem, se netrpělivě čekalo na další román Jeana-Michela Guenassii. Čekání je u konce. Hrdinou příběhu je Josef Kaplan, kterého sledujeme od studií v Praze, přes Paříž a Alžír až po jeho angažmá v socialistickém Československu. S mírnou nadsázkou lze říct, že po Skleněném pokoji Simona Mawera tu máme další román, který popisuje naše nedávné dějiny zahraniční optikou (ale takových knih v posledních letech vyšlo víc, třeba HHhH, Mnichovský přízrak nebo Zmrzlinář). V čem je tedy Vysněný život Ernesta G. nejvíc zajímavý? V první řadě tím, že nevypráví o dějinách, ale o lidech. Guenassia opět přednesl pestrou paletu příběhů a lidských osudů a utkává bohaté předivo přátelských a milostných vztahů. Zevrubně se věnuje otázkám politickým a společenským a obohacující francouzskou optikou nahlíží každodenní život v komunistickém Československu.


Jonas Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat


Když vyšel Stoletý stařík, prvotina Jonase Jonassona, spustila se vichřice. Kniha slavila mimořádný úspěch, desetitisíce čtenářů se bavilo příběhy Alana Karlassona. Analfabetka, která uměla počítat je druhý Jonassoův román a po nebývale vysoce nasazené laťce jsou na ni samozřejmě kladeny vysoké nároky. A o čem vypráví? Vypráví příběh černošské dívky Nombeko Mayeki, která se v roce 1961 narodila v Sowetu, chudinském předměstí Johannesburgu. Přestože neumí číst, velmi dobře rozumí matematice. Postupně se dopracuje na pozici, ve které navrhuje jaderné hlavice, a odstěhuje se do Švédska. O dobrou zábavu bude i tentokrát postaráno.


Ruta Sepetys: Potrhaná křídla

Podobně jako v případě Jonase Jonassona je i tato kniha druhým
románem úspěšné debutantky. Tou prvotinou byla knihaV šedých tónech, která vyšla vloni a podle mého názoru to byla jedna z nejzajímavějších knih, která v té době vyšla. Věřím tomu, že svůj talent potvrdila i v Potrhaných křídlech, které právě vyšly. Dostaneme se do New Orleans padesátých let – zábava, saxofony, intriky i černá ruka mafie. Josie Moraineová přišla do města „velké pohody“ s matkou. S matkou, která jí slibovala panenku, když bude hodná, ale nikdy si na to pak nevzpomněla, s matkou, která byla prostitutkou a milovala drahé šperky, s matkou, která se o ni neuměla a možná ani nechtěla postarat. Josie se ale dokázala postavit na vlastní nohy a má hlavu plnou snů. Dokáže si je však splnit? To se dozvíte, když si knihu přečtete.


Fredrik Backman: Muž jménem Ove

Oveho byste za souseda mít nechtěli. Táhne mu na šedesát a je to
největší vztekloun široko daleko. Těžce nese, že už není předsedou družstva, což mu nezabrání v tom peskovat své sousedy – je to samozvaný (nikým nevolený) strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí – začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Švédský bestseller Muž jménem Ove je přesně ta kniha, po které vám zůstane úsměv na tváři a hezky v duši.


Jussi Adler Olsen: Washingtonský dekret

Jussi Adler Olsena jsem si nechal na konec, jako příslovečnou
třešničku na dortu. Tohoto charismatického Dána mám delší dobu upřímně rád a těší mě, že počet jeho českých fanoušků přibývá a přibývá. Zatím jsme ho mohli znát jako autora detektivní série z Oddělení Q, ale ještě před toutou sérií napsal Jussi Adler Olsen tři jiné romány. Washingtonský dekret je jedním z nich. Demokratický guvernér Bruce Jansen právě vyhrál s velkým náskokem americké prezidentské volby. Oslava vítězství je však pokažena atentátem, při němž umírá jeho manželka. Kdo stojí v pozadí tragédie? Je vrahem opravdu místní podivín, nebo nitky sahají dál? Po Jansenově nástupu do úřadu prezidenta se Spojené státy rázem ocitají v situaci, kdy nový prezident udělá cokoliv, aby změnil americkou společnost — okamžitě a za jakoukoliv cenu. Schválí kontroverzní dekret, který ruší ústavní práva amerických občanů. Vzhůru nohama je celá americká společnost a vír událostí smete i členku Jansenova volebního štábu Doggie.

Komentáře

  1. Zrovna čtu Složku 64 od Adlera Olsena, je dobrá. Washingtonský dekret asi vynechám, politické thrillery nemusím. Ale o to víc se těším na další případ oddělení Q - Marco. A ještě mě zaujala Ruth Sepetysová....román V šedých tónech mě dostal do kolen.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě je toto asi nejosobnější výběr - všech pět knih budu číst, všech pět je na mém úzkém seznamu :)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.