Přeskočit na hlavní obsah

Jean-Michel Guenassia: Vysněný život Ernesta G.

20. století mělo své hrdiny, a mělo jich hodně. Naprostá většina z nich ale zůstala v pozadí dějin. Jako Josef Kaplan, o kterém vypráví Jean-Michel Guenassia v knize Vysněný život Ernesta G. a který i svým jménem (Josef K.) odkazuje na absurditu století, ve kterém strávil svůj život.


Jean-Michel Guenassia se u nás proslavil svou knihou Klub nenapravitelných optimistů, která roce 2012 zazářila na českém knižním nebi. Téměř šestisetstránkovou knihu jsem tehdy viděl na každém rohu – v kavárně, v metru, na lavičkách v parku: četl ji téměř každý, s kým jsem se o knihách bavil. Vysněný život Ernesta G. byl tak očekáván s napětím. Kniha nedávno vyšla a tak jsem se jí podíval „na zoubek“.

Téma mě na první pohled zaujalo: československé dějiny v kontextu těch evropských vyprávěné prostřednictvím člověka, který celý svůj život prožil ve 20. století. Tím člověkem je Josef Kaplan, fiktivní postava, která je pojítkem mezi první a poslední stránkou. Nejdřív sledujeme jeho rebelská, pražská léta, později se stane lvem pařížských salonů a svůj život pak dožívá v Československu, kde mezitím proběhla únorová revoluce. Josef nejen, že pokračuje ve své lékařské kariéře, ale stává se také součástí systému. Rebelství je pryč, ideály se přetavily v ideologii.

Na jeho životní osudy jsou pak navěšené další postavy, které pomáhají dokreslovat osudy Čechoslováků v druhé polovině 20. století. Jestli bych měl na nějakém příkladu popsat tempo této knihy, představte si letadlo. Nastoupíte do něj, po chvíli začne pomalu a zdlouhavě rolovat po letišti, aby se v jedné jediné chvíli odlepilo od země a nabralo rychlost. Přesně takový je Vysněný život. Ten úvod, než se letadlo rozletí, je trošku zdlouhavý. Naštěstí ale v této části příběhu autor popisoval prostředí, které jsem neznal a které se mi zdálo čtenářsky velmi atraktivní: Josef Kaplan totiž odjel do Alžíru, kde se v institutu Louise Pasteura věnoval své vědecké práci. Stále jsem ale čekal na Ernesta G., alias Ernesta Guevaru, kterého jsem coby titulní postavu považoval také za postavu hlavní. Tou je ale stále Josef Kaplan, což mě trochu zmátlo.

Nicméně Ernesto G. přece jen na scénu přijde a události se dají do pohybu. Od té chvíle dostane poklidná, příjemná kniha úplně jiné tempo. Naše metaforické letadlo zahnulo na přistání a my se strachy připoutáme. Je škoda, že toto se děje až zhruba ve třetí třetině. Nicméně příběh, jak jej Guenassia vypráví, má styl, má šmrnc a dobrou pointu.

Z Vysněného života Ernesta G. si můžete odnést víc, než příběh Josefa Kaplana. Ernesto Guevara je víc, než jen romantickým symbolem z trička. Také z jeho ideálů se později stala ideologie, která s těmi ideály neměla pranic společného. Po Klubu nenapravitelných optimistech nás opět Jean-Michel Guenassia přesvědčil o tom, že umí skvěle vyprávět, a že má čich na velké příběhy. Knihu si přečtěte, litovat nebudete.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…