Robert Fulghum: O knihách kapitána Školky

-
Vypadá jako kouzelný dědeček a přesně takové jsou i jeho knihy: kouzelné, lidské, místy vtipné a inspirující. Robert Fulghum si snadno získal místo v duších českých čtenářů a opakovaně se za nimi do Prahy vrací.


Fejetony

Již v roce 1991 vyšla první útlá kniha fejetonů nazvaná Všechno co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce. Životní optimismus, nadhled a lehký příjemný humor brzy vytvořili auru, která se kolem Fulghumových knih drží dodnes. Těch drobných, útlých knížek je už celá řada:

  • Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce 
  • Už hořela, když jsem si do ní lehal 
  • Možná, možná ne: nápady z vnitřního světa 
  • Ach jo: některé postřehy z obou stran ledničky 
  • Od začátku do konce: naše životní rituály 
  • Opravdová láska 
  • Slova, která jsem si přál napsat sám: citáty, jež ovlivnily mé myšlení 
  • Co jsem to proboha udělal? 
  • Věčná dobrodružství Kapitána Školky.
Škála příběhů, které Robert Fulghum vypráví, je obrovská. Všechny příběhy mají ale jedno společné: Ukazují, že svět je krásný ve svých maličkostech a že velké příběhy se dějí všude kolem nás, jen je potřeba naučit se dívat.

Třetí přání


Když Robert Fulghum poprvé opustil svět fejetonů a napsal román (a navíc, pěkně tlustý), bylo to překvapení. Tak velké, že knihu nejdříve vydal v Česku, protože americký vydavatel nevěřil tomu, že s touto knihou bude mít Fulghum úspěch. Ukázalo se, že to byl omyl. Příběh Aleka, Maxe a Alice okouzlil desítky tisíc českých čtenářů. Příběh přátelství a lásky na třech světových kontinentech přinesl nečekaně silný příběh na prostoru, který Robert Fulghum zvládl bravurně. Kouzelný příběh doplňovaly působivé ilustrace a hudba, která byla nedílnou součástí příběhu a ve druhé a třetí knize byly dokonce přiloženy na CD. Třetí přání je rozděleno do třech knih:
  • Třetí přání 
  • Třetí přání 2: Zbytek příběhu 
  • Třetí přání 3: Splněno

Zadejte se!


Zatímco vrstevníci Roberta Fulghuma se již věnují spíše vnoučatům nebo klidnějším koníčkům, Robert Fulghum se rozhodl podzim svého života strávit jinak: rozhodl se naučit tango. A hned napsal knihu, která je oslavou tohoto vášnivého tance, a oslavou tančírny Century. Kniha dostala jméno Drž mě pevně, miluj mě zlehka a vypráví životní osudy lidí, kteří tangu zasvětili svůj život. Opět se potvrdilo, že Fulghum je geniální vypravěč, který umí svým příběhům dodat vyšší smysl.

Vzpomínky na jedno dobrodružství


Také zatím poslední kniha Roberta Fulghuma je o tangu. Tentokrát popisuje svou cestu do Argentiny, kde se tango učil. Vypráví o svém pohlcení tímto tancem, o své cestě po Argentině a o dalších příhodách, které v Argentině prožil. Jestliže kniha Drž mě pevně, miluj mě zlehka byla oslavou tanga a lidksých příběhů, tak v této knize oslavuje tango – a obrovskou chuť žít co nejvíce naplno.

Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Raynor Winnová: Bouřlivé ticho

-
Obrázek
Také jste chtěli vědět, co bylo dál s hrdinami skvělé knihy Pobřežní cesta, kterou předloni vydalo nakladatelství Kazda? Bouřlivé ticho na tyto otázky přináší uspokojující odpověď. Stačí to ale?  Není to jen přívěšek prvního skvělého dílu? Pobřežní cesta mě velmi mile překvapila. V recenzi jsem před rokem napsal:  Ukazuje, že i když na první pohled všechno spěje k černému scénáři, je důležité nerezignovat, najít sílu a zkusit s tím něco udělat. Přesně tohle v dnešní době potřebujeme. Pobřežní cesta  totiž nebyla jen cestopis po Jihozápadní pobřežní cestě. Nebyl to jen průvodce pro ty, kteří se na tuto dálkovou túru chtějí vydat (jakkoliv i takto se kniha dala číst). Příběh (podle skutečnosti) vyprávěl o tom, že vzdát to umí každý, ale někdy se dá překonat i to, co vypadá beznadějně. A ta naděje bylo na té knize vlastně to nejdůležitější. Za ten rok jsem knihu dal číst několika dalším lidem a všichni se mě ptali: No dobře, ale co bylo s Ray a Mothem dál? Krčil jsem rameny a odkazoval je
Další informace

Jakub Železný: Kinského zahrada (recenze)

-
Obrázek
Jakub Železný napsal knihu povídek a nazval ji Kinského zahrada. Protože ho mám rád a vážím si toho, co v éteru dělá, tak jsem se na ni dost těšil. Podtitul povídky o ženách mě asi mohl varovat, leč nevaroval. Bohužel. Již před necelým rokem jsem si všiml, že se pustil do psaní. V prosinci 2021 mu v časopise Reportér vyšel text nazvaný  Pokoj 320 , který najdete pod jiným názvem (a jiné podobě) i v této sbírce. Nepamatuju si, že bych to tehdy četl. Možná kdybych to tehdy udělal, Kinského zahradu bych přešel mlčením. 
Další informace

František Šmehlík: Šelma (recenze)

-
Obrázek
Když vloni vyšla detektivka Slyšet jeleny zpívat , zbystřil jsem. Autorovi se povedlo napsat strhující detektivku ze zajímavého prostředí, a to se v české literatuře hned tak nepovede (výjimkám čest). Informace, že František Šmehlík pracuje na další knize, mě potěšila a čekal jsem, jestli svůj talent potvrdí.  O čem je Šelma ? Tým olomouckých detektivů vyšetřuje vraždu novináře Jahna a jeho partnerky. Od první chvíle je všem jasné, že vražda má politický motiv, protože novinář Jahn psal o propojení ministra vnitra s podsvětím a pár dní před vraždou měl s ministrem ostrý výstup na tiskovce . Jenže, okolnosti vraždy naznačují, že to nebude tak jednoduché. Vražda jeho partnerky totiž proběhla stejným způsobem, jakým vraždil nikdy nedopadený sériový vrah Porodník . Tým pod vedením vyšetřovatelky Laury Ary to nemá vůbec jednoduché. O to méně, když v cestě za pravdou stojí nejen mafiánské podsvětí, ale také tajné služby. 
Další informace