Přeskočit na hlavní obsah

Robert Fulghum: O knihách kapitána Školky

Vypadá jako kouzelný dědeček a přesně takové jsou i jeho knihy: kouzelné, lidské, místy vtipné a inspirující. Robert Fulghum si snadno získal místo v duších českých čtenářů a opakovaně se za nimi do Prahy vrací.


Fejetony

Již v roce 1991 vyšla první útlá kniha fejetonů nazvaná Všechno co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce. Životní optimismus, nadhled a lehký příjemný humor brzy vytvořili auru, která se kolem Fulghumových knih drží dodnes. Těch drobných, útlých knížek je už celá řada:

  • Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce 
  • Už hořela, když jsem si do ní lehal 
  • Možná, možná ne: nápady z vnitřního světa 
  • Ach jo: některé postřehy z obou stran ledničky 
  • Od začátku do konce: naše životní rituály 
  • Opravdová láska 
  • Slova, která jsem si přál napsat sám: citáty, jež ovlivnily mé myšlení 
  • Co jsem to proboha udělal? 
  • Věčná dobrodružství Kapitána Školky.
Škála příběhů, které Robert Fulghum vypráví, je obrovská. Všechny příběhy mají ale jedno společné: Ukazují, že svět je krásný ve svých maličkostech a že velké příběhy se dějí všude kolem nás, jen je potřeba naučit se dívat.

Třetí přání


Když Robert Fulghum poprvé opustil svět fejetonů a napsal román (a navíc, pěkně tlustý), bylo to překvapení. Tak velké, že knihu nejdříve vydal v Česku, protože americký vydavatel nevěřil tomu, že s touto knihou bude mít Fulghum úspěch. Ukázalo se, že to byl omyl. Příběh Aleka, Maxe a Alice okouzlil desítky tisíc českých čtenářů. Příběh přátelství a lásky na třech světových kontinentech přinesl nečekaně silný příběh na prostoru, který Robert Fulghum zvládl bravurně. Kouzelný příběh doplňovaly působivé ilustrace a hudba, která byla nedílnou součástí příběhu a ve druhé a třetí knize byly dokonce přiloženy na CD. Třetí přání je rozděleno do třech knih:
  • Třetí přání 
  • Třetí přání 2: Zbytek příběhu 
  • Třetí přání 3: Splněno

Zadejte se!


Zatímco vrstevníci Roberta Fulghuma se již věnují spíše vnoučatům nebo klidnějším koníčkům, Robert Fulghum se rozhodl podzim svého života strávit jinak: rozhodl se naučit tango. A hned napsal knihu, která je oslavou tohoto vášnivého tance, a oslavou tančírny Century. Kniha dostala jméno Drž mě pevně, miluj mě zlehka a vypráví životní osudy lidí, kteří tangu zasvětili svůj život. Opět se potvrdilo, že Fulghum je geniální vypravěč, který umí svým příběhům dodat vyšší smysl.


Vzpomínky na jedno dobrodružství


Také zatím poslední kniha Roberta Fulghuma je o tangu. Tentokrát popisuje svou cestu do Argentiny, kde se tango učil. Vypráví o svém pohlcení tímto tancem, o své cestě po Argentině a o dalších příhodách, které v Argentině prožil. Jestliže kniha Drž mě pevně, miluj mě zlehka byla oslavou tanga a lidksých příběhů, tak v této knize oslavuje tango – a obrovskou chuť žít co nejvíce naplno.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…