Přeskočit na hlavní obsah

Thriller, který se opravdu stal

Setkala jsem se s Monikou Le Fay, která čtyřikrát vydala knihu “Byly jsme tam taky” od Dagmar Šimkové. Před tím vyšla ještě v zapomenutém vydání v roce 1991 a poprvé v Sixty-Eight Publishers v roce 1980. Hrůzné svědectví ukrutnosti komunistické zvůle. Setkala jsem se s Monikou Le Fay a mám v uších její větu: “Jak to, že tu knihu stále zná tak málo lidí?” Setkala jsem se s Monikou Le Fay v Táboře a ona byla překvapená, že studenti střední školy neznají Dagmar Šimkovou, která symbolizuje statečnost a neústupnost vůči zlu, která nepodlehla a která pochází z nedalekého Písku.



Pominu fakt, že nejen studenti, ale i další Táboráci neznají často ani Vlastu Kálalovou z ještě bližších Bernartic, filosofa Bohumíra Janáta nebo Petra Zenkla a že mapa Paměti národa je kolem Tábora téměř bílá. Trápí mě ale, že na nabídku setkání s nakladatelkou, která vlastní péčí stále dokola vydává knihu, která je tak důležitým svědectvím, odmítlo několik středních škol. V kontextu nedávné veřejné exhibice komunismu v televizi a událostí na Ukrajině mě to děsí.

Kniha Byly jsme tam taky je kromě nesporné dokumentární kvality velmi dobře literárně zpracované téma. Bohatý jazyk, skvělá stylistika a větná stavba. Jazyk bezvadně slouží příběhu, dá-li se to takto nazvat. Líčení osudu mladých žen, které pro nic za nic stárly v hrůzách komunistických věznic a lágrů, byly ponižovány až na samé dno lidskosti a k tomu zvládaly studovat náročné vědní obory bez opory studijních materiálů jen na základě vědomostí jednotlivých z nich, dokázaly se zas a znovu stavět proti ukrutnosti a zlobě svých věznitelů, toto líčení nechává v člověku velké ticho a bolest.

Známe knihy Jiřího Stránského, Evy Kantůrkové, básně Jana Zahradníčka. Připojme ke jménům s tematikou nesvobody za mřížemi i Dášu Šimkovou. Její kniha byla Ministerstvem školství ČR zařazena na seznam literatury vhodné pro studium 20. století, je to dobrá učebnice do mozaiky naší historie a skvělý příklad kvalitní literatury. Není divu, že byla kniha několikrát zmíněna v anketě Kniha roku Lidových novin, že inspirovala ke dvojímu dramatickému zpracování pro divadlo, že byla převedena do rozhlasové formy jako četba na pokračování, soudní přelíčení bylo v roce 2011 zopakováno v rámci festivalu MeneTekel… Je to příběh, který chytne u srdce a zastaví krev v žilách, je to příběh, který je třeba znát.

Kniha je velmi tíživá a přesto plná naděje. Ženy, které “tam” byly se nikdy nevzdaly. Myslím, že je třeba se nevzdávat i dnes, nejen ve snaze, aby osud Dáši Šimkové - té krásné holky z vily nad řekou, nebyl zapomenut, ale aby se takové osudy už neměly šanci objevit.

Odkazy:

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…