Přeskočit na hlavní obsah

Nejlepší Nesbø? Červenka!

Psát recenzi na knihu, u které jsem dlouho před vydáním doufal, že bude dobrá, není snadný úkol. Jak se oprostit od očekávání? Jak se oprostit od toho šimrání, které cítím pokaždé, když vezmu knihu Joa Nesbøho do ruky? Červenka, třetí případ Harry Holeho, to neměla lehké.
Příběh si můžete přečíst z anotace, takže jen stručně: Harry Hole postřelí agenta tajné služby během návštěvy amerického prezidenta a je tak “odklizen” do kanceláře, aby s ním nebylo dalších těžkostí. Jenže Harry není člověk, který by se nechal snadno odklidit, že ano, takže se pustí do případu, který zasahuje hodně vysoko. Jde o pašování zbraní do Norska, ve kterém mají prsty i norští neonacisté.


Jo Nesbø nepíše detektivky. Je třeba si tuto skutečnost uvědomovat pokaždé, když se pustíte do čtení některé z jeho knih. Píše thrillery s detektivní zápletkou, což je na první pohled jemný, ve významu však podstatný rozdíl. Autor thrillerů si může dovolit dějové twisty, které zamíchají kartami a znepřehlední situaci. Jo Nesbø těchto twistů využívá poctivě a s oblibou. Na jednu stranu si tím ulehčuje psaní – dějový obrat je čtenářsky atraktivní a příběhu dodá novou šťávu. Na druhou stranu – dvousečnost této spisovatelské zbraně spočívá v tom, že takový twist musí dávat smysl a nesmí v příběhu působit jak pěst na oko. Naštěstí to není tento případ.

Dalším silným prvkem knihy jsou dvě časové linie, ve kterých se příběh odehrává. Jedna je v současném Norsku a druhá během 2. světové války. Opět – nebudu popisovat příběh, který si po snadném googlení najdete sami. Spíš se chci zastavit nad tím, co Jo Nesbø ukázal i v jednom z pozdějších dílů holeovské série - Spasitelovi. I tam se vracel do minulosti a obě knihy jsou podobné v jedné zásadní věci: Propojení dějin a přítomnosti. To, co se odehrálo o šedesát let dříve, má zásadní dopad na to, co se odehrává v současnosti. Harry Hole se tak musí vydat do zákopů na východní frontě, aby mohl rozplést případ, na kterém pracuje a který velmi tragicky ovlivnil i jeho život. Jo Nesbø se po vzoru amerických thrilleristů nepouští do společenské kritiky (kterou můžete znát třeba od ikonického Stiega Larssona, Henninga Mankella nebo nové hvězdy dánské literatury Jussi-Adler Olsena). Jeho knihy nemají poukázat na problémy norské společnosti, ani tyto problémy nemají reflektovat. Tím se nejvíc odlišuje od celé oné severské vlny a možná právě proto je tak globálně úspěšný.

Chci také tuto knihu uvést do souvislostí v rámci celé série. Jak pozorný čtenář ví, knihy Joa Nesbø tu vycházejí tak trochu na přeskáčku a Červenka vlastně vyplnila chybějící mezeru. Proč tomu tak je by bylo na samostatný článek. Nicméně – právě Červenka ukazuje, proč je dobré číst “holeovky” postupně. To, co se řešilo v těch pozdějších, tedy neutěšený život ochlasty Harryho, má kořeny právě v začátku série.

Červenka Joa Nesbøho není tak akční jako pozdější části, jmenovitě například Pentagram, Sněhulák, nebo Levhart. Je to ale spíš dobře. Harry Hole je tu uvěřitelnější, než když později nabere některé téměř nadpřirozené vlastnosti. Jemný sžíravý humor příjemně koření napínavé pasáže. V kontextu celé série mám pocit, že Červenka je jednou z nejpodařenějších částí a v mém pomyslném žebříčku je mezi tři nejlepší knihy Joa Nesbøho.

Hodnocení: 90%

Komentáře

  1. A very interesting and nice blog.
    Greetings from Portugal

    Paulo Gonçalves
    http://viajaredescobrir.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete zničit knižní trh? Nakupujte v levných e-shopech

V době srovnávačů scen je nakupování knih krásné. Odpoledne při cestě ze školy či z práce se zastavíte v tom krásném knihkupectví na rohu, abyste se podívali, co tam mají nového. Necháte si od prodavače, nebo dokonce od knihkupce poradit, a pak jdete domů, a knihu si objednáte z nejlevnějšího e-shopu, který najdete.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.