Přeskočit na hlavní obsah

Kdo má letos šanci získat Literu?


Třináctý ročník nejznámějších českých knižních cen Magnesia Litera se blíží ke svému závěru. 8. dubna ve 20.00 proběhne na Nové scéně Národního divadla slavnostní vyhlášení, které budou moderovat Jiří Havelka a Daniela Písařovicová. BookVy vám dnes přináší přehled nominací pro letošní rok. Takže kdo má letos šanci Literu získat?



Nejvíce v záři reflektorů bývá kategorie Litera za prózu. Porota i letos namíchala nominace tak, aby uspokojila čtenáře z obou táborů: masové i minoritní. Emil Hakl a Jaroslav Rudiš jsou představitelé inteligentního mainstreamu, Ivan Binar, Anna Zonová nebo Ludvík Němec pak široké veřejnosti málo známí autoři, jimž by mohla nominace pomoct k větší známosti. Speciálně chci ale upozornit na knihu Jana Němce „Dějiny světla“, kterého osobně považuji za černého koně této kategorie. Jenže, jak jsme se mohli přesvědčit v minulých ročnících, Magnesia Litera umí překvapit.

A i letos zde máme kontroverzi: Ani knihu „Člověk Gabriel“ Kateřiny Dubské, ani „Zázemí“ Jany Šrámkové v nominacích nenajdeme. Bylo by laciné porotu za toto rozhodnutí kritizovat, protože nominace i ocenění naplňují statut cen, které mají propagovat kvalitní českou (a překladovou) literaturu. Opět se můžeme ptát, jestli Člověk Gabriel a Zázemí nejsou tak trochu obětí své vlastní popularity, když dala porota přednost jiným, méně známým knihám.

Litera za poezii přináší další překvapení. Absence velmi ceněné sbírky Zimní dvůr Bohdana Chlíbce, která si vysloužila cenu Kniha roku Lidových novin, bude patrně hojně přetřásaná v médiích. Stejně jako loňská (slovy profesora Klause) nenominace Kateřiny Tučkové. Ta samá otázka, kterou jsem si položil v případě beletrie. Otázka, na kterou ale není snadné najít odpověď.

Smutný paradox na nás čeká v kategorii Litera za nakladatelský čin. Jedním z nominovaných je Edice Fototorst. Jedná se o malé fotoknihy ve formátu 160 x 180 mm, které představovaly významné postavy světové fotografie. Tato edice ale letos pro nedostatek financí končí. Fototorst byla řada, která si v relativně krátké době získala mezinárodní věhlas, nicméně na její životaschopnost to nestačilo. Pokud Literu dostane, bude to velmi smutná labutí píseň.

Poslední poznámka: Jsem mírně zklamán z toho, že na Literu za překladovou literaturu nebyla nominována Osvětimská knihovnice Antonia Iturbeho. Je škoda, že se na ni nedostalo, ale holt se musíme smířit s tím, že na všechny se dostat nemůže. Všechny tři nominované knihy jsou mimořádně povedené a každá z nich představuje silný hlas světové literatury.

Zde jsou všechny nominace:

Litera za prózu
Ivan Binar: Jen šmouha ponebi (Torst)
Emil Hakl: Skutečná událost (Argo)
Jan Němec: Dějiny světla (Host)
Ludvík Němec: Láska na cizímhrobě (Druhé město)
Jaroslav Rudiš: Národní třída (Labyrint)
Anna Zonová: Lorenz, zrady (Větrné mlýny)

Litera za poezii
Adam Borzič: Počasí v Evropě (Malvern)
Daniel Hradecký: 64 (Perplex)
Kateřina Rudčenková: Chůze po dunách (fra)

Litera za knihu pro děti a mládež
Ondřej Buddeus, David Böhm: Hlava v hlavě (Labyrint)
Eva Papoušková: Kosprd a Telecí (Albatros)
Eva Prchalová: Cesta svatým Vít-ahem (Meander)

Litera za literaturu faktu
Milena Lenderová: Dcera národa? (Paseka)
Ivan Mrázek: Drahé kameny starověkýchcivilizací (Masarykova univerzita)
Jiří Padevět: Průvodce protektorátní Prahou (Academia)

Litera za nakladatelský čin
Edice Fototorst (Torst)
Martina Overstreet, Michal Nanoru: Prkýnka na maso jsme uřízli (Yinachi)

Litera za překladovou knihu
Sergio Álvarez: 35 mrtvých (ze španělštiny přeložila Lada Hazaiová, Host)
Péter Esterházy: Harmonia caelestis (z maďarštiny přeložil Robert Svoboda,
Academia)
Jen Lien-kche: Čtyři knihy (z čínštiny přeložila Zuzana Li, Verzone)

DILIA Litera pro objev roku
Jan Trachta: Tichý dech (Paseka)
Tomáš Zahrádka: Dědeček (Meander)
Jonáš Zbořil: Podolí (Host)

Psáno pro OKO Kosmasu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…