Přeskočit na hlavní obsah

Jak vzniká kniha 1: Autorská práva

Se svolením Karin Lednické jsem pro BookVy.cz převzal její sérii článků na téma Jak vzniká kniha. Je to téma zajímavé a důležité pro pochopení toho, s čím se musejí vydavatelé potýkat. S jejími články se budete setkávat vždy ve středu. Dnešní první díl se věnuje autorským právům.

Protože sliby se mají plnit, přinášíme první díl vyprávění o tom, co všechno se musí stát, abychom vám mohli nabídnout knihu. Na začátku všeho stojí to, čemu se odborně říká akvizice autorských práv. Praktické naplnění tohoto kroku je jednoduché: staneme se tím, kdo je oprávněn knihu vydat v českém překladu.


Ale zpátky na začátek. Řekněme tedy, že nás zaujal nějaký titul, a rádi bychom ho vydali. Nejdříve musíme najít osobu, která autorská práva na dotyčnou knihu spravuje. Jen málokdy to bývá sám autor; mnohem častěji je to jeho agent. To není žádný "darmožrout", jak se někteří neznalí domnívají. Jednak, jak říká Andrew Nurnberg, jeden z nejvýznamnějších literárních agentů v Evropě, "autor sám by si nikdy nedokázal říct o takovou odměnu, jakou mu nasmlouvá agent" (pojďme si přestat namlouvat, že autor tvoří ryze z vnitřního pnutí nebo z lásky k lidstvu, a jako takový o peníze nestojí:-). A za druhé se díky agentovi může spisovatel věnovat psaní, poněvadž za něj agent vyřídí všechny světské věci, jako je vyjednávání o podmínkách, sepisování smluv a jejich účetní evidence.


Našli jsme tedy správného agenta, který zastupuje naši vyhlédnutou knihu. Hned na začátku padne zásadní otázka: jestli jsou práva pro Česko volná. Mohlo se totiž stát, že knihu si dříve vyhlédl nějaký jiný nakladatel a už na ní pracuje, což je vždycky velmi mrzuté. Jestliže jsou práva volná, začíná více či méně dlouhé vyjednávání o výši zálohy, o procentuálních doplatcích z prodaných knih, o nákladu, kolik minimálně musí stát e-book, jak jsme povinni ochraňovat autorova práva na našem území a o celé řadě dalších věcí... Licenční smlouvy mají až osm stran hustě psaného textu, takže je v nich pamatováno skutečně na všechno: na desítky důležitých věcí, ale někdy i na úplné absurdity, které nám třeba mohou připadat postavené na hlavu, ovšem když na něčem trvá samotný autor, pak obvykle není na žádnou polemiku sebemenší prostor.


Jakmile se na všech ustanoveních smlouvy shodneme a dokumenty jsou podepsány námi i druhou stranou, je čas zaplatit stanovenou zálohu. Její výše se pohybuje od desítek až po stovky tisíc korun. Samozřejmě ty úplně největší bestsellery stojí ještě o řád výš. Z této zálohy pak po vydání odečítáme stanovený poplatek za každou prodanou knihu; jakmile je záloha vyčerpána, doplácíme rozdíl.


Dlužno dodat, že tato smlouva se vždy týká výhradně textu, nikoli obálky. Občas narazíme na povzdech: to jste to nemohli vydat s původní obálkou? Někdy opravdu nemohli, ale k tomu se dostaneme jindy, až si budeme vyprávět o tom, jak vzniká obálka.


Dostali jsme se tedy do bodu, kdy máme smlouvu podepsanou a zálohu zaplacenou. Můžeme se pustit do práce, protože smlouva nám ukládá pevný termín, do kterého kniha musí česky vyjít. V příštím kroku budeme muset najít překladatele, který dokáže knihu převést tak, aby si z ní čeští čtenáři odnesli stejný zážitek jako ti originálně-jazyční. O tom ale až příště.


PS: Samozřejmě jako vždy dodáváme - pokud se chcete na cokoli zeptat nebo máte pocit, že jsme na něco důležitého zapomněli, napište nám do komentářů. Pokusíme se všechny nedostatky napravit a díry zaplnit:-)

Komentáře

  1. Zajímalo by mě, jestli čeští autoři mají také své "Darmožrouty". Mimochodem jako právník autorský právo dost nesnáším :-)

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…