Přeskočit na hlavní obsah

Jak vzniká kniha 1: Autorská práva

Se svolením Karin Lednické jsem pro BookVy.cz převzal její sérii článků na téma Jak vzniká kniha. Je to téma zajímavé a důležité pro pochopení toho, s čím se musejí vydavatelé potýkat. S jejími články se budete setkávat vždy ve středu. Dnešní první díl se věnuje autorským právům.

Protože sliby se mají plnit, přinášíme první díl vyprávění o tom, co všechno se musí stát, abychom vám mohli nabídnout knihu. Na začátku všeho stojí to, čemu se odborně říká akvizice autorských práv. Praktické naplnění tohoto kroku je jednoduché: staneme se tím, kdo je oprávněn knihu vydat v českém překladu.


Ale zpátky na začátek. Řekněme tedy, že nás zaujal nějaký titul, a rádi bychom ho vydali. Nejdříve musíme najít osobu, která autorská práva na dotyčnou knihu spravuje. Jen málokdy to bývá sám autor; mnohem častěji je to jeho agent. To není žádný "darmožrout", jak se někteří neznalí domnívají. Jednak, jak říká Andrew Nurnberg, jeden z nejvýznamnějších literárních agentů v Evropě, "autor sám by si nikdy nedokázal říct o takovou odměnu, jakou mu nasmlouvá agent" (pojďme si přestat namlouvat, že autor tvoří ryze z vnitřního pnutí nebo z lásky k lidstvu, a jako takový o peníze nestojí:-). A za druhé se díky agentovi může spisovatel věnovat psaní, poněvadž za něj agent vyřídí všechny světské věci, jako je vyjednávání o podmínkách, sepisování smluv a jejich účetní evidence.


Našli jsme tedy správného agenta, který zastupuje naši vyhlédnutou knihu. Hned na začátku padne zásadní otázka: jestli jsou práva pro Česko volná. Mohlo se totiž stát, že knihu si dříve vyhlédl nějaký jiný nakladatel a už na ní pracuje, což je vždycky velmi mrzuté. Jestliže jsou práva volná, začíná více či méně dlouhé vyjednávání o výši zálohy, o procentuálních doplatcích z prodaných knih, o nákladu, kolik minimálně musí stát e-book, jak jsme povinni ochraňovat autorova práva na našem území a o celé řadě dalších věcí... Licenční smlouvy mají až osm stran hustě psaného textu, takže je v nich pamatováno skutečně na všechno: na desítky důležitých věcí, ale někdy i na úplné absurdity, které nám třeba mohou připadat postavené na hlavu, ovšem když na něčem trvá samotný autor, pak obvykle není na žádnou polemiku sebemenší prostor.


Jakmile se na všech ustanoveních smlouvy shodneme a dokumenty jsou podepsány námi i druhou stranou, je čas zaplatit stanovenou zálohu. Její výše se pohybuje od desítek až po stovky tisíc korun. Samozřejmě ty úplně největší bestsellery stojí ještě o řád výš. Z této zálohy pak po vydání odečítáme stanovený poplatek za každou prodanou knihu; jakmile je záloha vyčerpána, doplácíme rozdíl.


Dlužno dodat, že tato smlouva se vždy týká výhradně textu, nikoli obálky. Občas narazíme na povzdech: to jste to nemohli vydat s původní obálkou? Někdy opravdu nemohli, ale k tomu se dostaneme jindy, až si budeme vyprávět o tom, jak vzniká obálka.


Dostali jsme se tedy do bodu, kdy máme smlouvu podepsanou a zálohu zaplacenou. Můžeme se pustit do práce, protože smlouva nám ukládá pevný termín, do kterého kniha musí česky vyjít. V příštím kroku budeme muset najít překladatele, který dokáže knihu převést tak, aby si z ní čeští čtenáři odnesli stejný zážitek jako ti originálně-jazyční. O tom ale až příště.


PS: Samozřejmě jako vždy dodáváme - pokud se chcete na cokoli zeptat nebo máte pocit, že jsme na něco důležitého zapomněli, napište nám do komentářů. Pokusíme se všechny nedostatky napravit a díry zaplnit:-)

Komentáře

  1. Zajímalo by mě, jestli čeští autoři mají také své "Darmožrouty". Mimochodem jako právník autorský právo dost nesnáším :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin