Přeskočit na hlavní obsah

Knižní menu

Představuji vám Knižní menu. Rád bych jednou týdně, v nejhorším případě dvakrát měsíčně, vybral pět novinek, které by vás mohly či měly zaujmout. V každém výběru bude vždy minimálně jedna elektronická kniha. U všech knih najdete obálku a odkaz ke koupi. Věřím, že vás tato série článků bude těšit a pokud máte nějaké nápady, jak to dělat lépe, komentáře jsou otevřené.



Alona Kimchi: Plačící Zuzana

První jsem vybral novinkovou knihu Plačící Zuzana od Alony Kimchi (z toho, že ji neznáte si nic nedělejte, nic jiného od ní zatím v češtině nevyšlo). Mám rád izraelskou tematiku a příběh Plačící Zuzany propojuje dvě zajímavé věci: Problematiku Izraele viděnou očima přištěhovalce a dojemný příběh o vztahu matky a dcery. Zuzana Rabinová je naprosto emočně závislá na své matce a jakýkoli neznámý člověk pro ni představuje vetřelce v jejím uzavřeném světě. To vše až do chvíle, kdy se u nich doma ubytuje okouzlující příbuzný žijící ve Spojených státech, který rozčeří stojaté vody Zuzanina vztahu s matkou. 

Vydal Garamond. http://www.kosmas.cz/knihy/188128/placici-zuzana/

Leena Parkkinen: Na řadě je Max

Stalo se vám někdy, že jste si knihu vybrali podle obálky? Mně párkrát ano a naposledy to byla Na řadě je Max, což je literární debut mladé finské autorky Leeny Parkkinen. Vypráví příběh siamských dvojčat Maxe a Izáka, kteří se narodili v roce 1899 a nakonec se ocitnou v místním cirkuse. Stanou se slavnými a poznají celou Evropu. V Helsinkách se Izák zamiluje do místní femme fatale, s čímž se Max musí nějak vyrovnat. Leena Parkinnen za tento román získala cenu prestižního finského deníku Helsingin Sanomat.

Vydalo Argo: http://www.kosmas.cz/knihy/183401/na-rade-je-max/

Therese Anne Fowler: Z jako Zelda

Z jako Zelda je příběh Zeldy Fitzgerald, manželky slavného amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda. Zelda však rozhodně nestála v jeho stínu a oba se brzy stali vyhledávanými celebritami, hvězdami amerických večírků. Jejich manželství bylo bouřlivé a Zelda později svého muže vylíčila jako tyrana a usurpátora. Therese Anne Fowler, autorka této knihy, vypráví příběh o ženě, jejíž osud i po více než šedesáti letech fascinuje čtenáře po celém světě. Ať už jste příznivci Fitzgeralda, nebo nejste, o této knize byste vědět měli a při nejbližší návštěvě knihkupectví se na ni podívat.

Vydává Odeon  http://www.kosmas.cz/knihy/191409/z-jako-zelda/

David Sedaris: Když vás pohltí plameny

Jméno David Sedaris jste patrně poprvé zaregistrovali koncem minulého roku – to u nás vyšla kniha Naháč, kterou se Sedaris českému čtenáři představil poprvé. V krátké době poté vyšla další jeho kniha Když vás pohltí plameny, která teď vyšla elektronicky. David Sedaris je v zámoří vnímán jak humorista, ovšem musíte počítat s tím, že tento humor je poněkud jiný, než na jaký jste zvyklí. Stylem se blíží například Bukowskému, byť ho někteří dost lacině a nepřesně označují za Roberta Fulghuma pro 21. století (což my, Fulghumovi fanoušci nesnášíme).  Jednotlivé povídky tematicky přecházejí od bizarních či komických hlavolamů všedního života – třebas od incidentu, při němž autorovi v letadle vypadne z pusy přímo do klína spolucestujícího pastilka na kašel, nebo pokusu ubránit svůj domov před neurotickým zpěvným ptactvem tím, že všechna okna vyplní obaly gramofonových desek – až k nejniternějším lidským pravdám.

Vydalo Argo http://www.kosmas.cz/knihy/191732/kdyz-vas-pohlti-plameny/

Zdeněk Merta: Pražská svatba a jiné erotické povídky

Hudebník Zdeněk Merta se poprvé vydal do našeho světa knih a zdá se, že hned mimořádně úspěšně. Pražská svatba a jiné erotické povídky je sbírka jedenácti povídek (velmi překvapivě), která si velmi krátce po vydání našla početné příznivce. Zdeněk Marta má dar jemné ironie a bohaté fantazie. Jsou to povídky o touze, ve kterých jiskří napětí a „erotické dusno“. My, co jsme již měli možnost do té knihy nakouknout doufáme, že Zdeněk Mera ve světě psaných příběhů nějakou dobu vydrží.

Vydala Mladá Fronta http://www.kosmas.cz/knihy/191500/prazska-svatba-a-jine-eroticke-povidky/



Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Polemika: Proč Martin Vopěnka útočí na Literu?

V diskuzi o udílení cen Magnesia Litera ve facebookové skupině Literární s(n)obi jsme zabrousili na velmi tenký led. A tím je útok Martina Vopěnky, předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, spisovatele a majitele nakladatelství Práh na Literu. Než se pustím do rozboru toho, co MV řekl, ocituji zde otázku, na kterou odpovídal i celou jeho odpověď. Otázka padla v rozhovoru pro časopis Knihkupec , což je vedlejší projekt marketingového ředitele Euromedie: Jste jeden z mála českých autorů, kteří získali respekt i v zahraničí. Román Můj bratr Mesiáš byl nyní vybrán jako scifi měsíce v britských The Times. Také v Polsku vám vycházejí skvělé recenze – lepší než v Čechách. Čím to je? Poněkud neskromně se cítím být světovým spisovatelem, což mi zdejší literární scéna nemůže odpustit. Nevolím malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická. Slyšel jsem teď předsedu poroty Magnesie Litery říkat něco v tom smyslu, že oni vlastně hledají spíš něco, co by jin