Přeskočit na hlavní obsah

Kdo je Chaim Cigan?

V rámci letošního jarního Velkého knižního čtvrtku vychází dvanáct zajímavých knih. Čtenářské hody jsou letos doplněny o tajemného autora, o němž dosud nikdo neslyšel. Na obálce knihy Altschulova metoda, která je prvním dílem série Kde dávají lišky dobrou noc je jméno Chaim Cigan.


Ne, nemusíte se cítit méněcenně, pokud jste o něm nikdy předtím neslyšeli. Ani jste nemohli. Dokonce jste na něj nemohli ani narazit nikde jinde.

Je to jméno tajemné, jméno neznámé, jméno nové. Působivá, zeleno-černá obálka působí jako magnet na oči, i na náš čtenářský zájem. Podobně tak příběh. Vypůjčíme si oficiální anotaci:

Altschulova metoda, první díl chystané tetralogie Chaima Cigana s názvem Kde lišky dávají dobrou noc, má sice vnější rámec politického a psychologického thrilleru, čtenáři v ní však naleznou mnohem více. V bravurně napsaném napínavém příběhu rozpjatém mezi různé země, kontinenty, historické epochy a alternativní světy konfrontuje autor čtenáře s důsledky postmoderní technologie, vyvinuté v budoucnosti ze středověké kabaly. Jsou to právě středověk, židovské myšlení, kultura a dějiny, co zde autor mistrně nasvěcuje z překvapivých úhlů pohledu. Také to, co v prvním dílu vnímáme jako nám blízkou skutečnost plnou odkazů na naše historické zkušenosti z konce éry normalizace a přeměny v poněkud lepší svět, je místy s lehkou ironií absurdně zakřiveno. Židovští hrdinové knihy jsou nesmírně životní, komičtí, uvěřitelní ve svém snažení i možnostech a ve své neheroičnosti nám až důvěrně známí. 
Čtivá Ciganova kniha - která zaujme jak zájemce o staletí židovské kultury a myšlení, tak milovníky napínavé prózy - je plna humoru, hravosti i existenciální hloubky.


Dal jsem si tu práci a hledal o "Chaimovi Ciganovi" nějaké informace. Ve tři roky starém článku v židovském časopise Roš Chodeš jsem objevil zmínku, že se jedná o slovenského autora žijícího v Kanadě. Nakladatelství Torst uvádí tento Ciganův medailonek:

„Chaim Cigan se narodil v roce 1940 ve Smolenicích na Slovensku, vystudoval Vysokú školu báňskú v Kežmarku a v letech 1966–1972 působil v Praze jako úředník na Ministerstvu těžkého průmyslu. Od roku 1983 žil v Kanadě, kde o devět let později v předvečer Roš hašana 5753 ve věku necelých 53 let zemřel.“
Tento medailonek následně převzali všechny weby, které o této akci a o Velkém knižním čtvrtku 2014 informovaly. Stále se ale nemohu zbavit dojmu, že o pravé identitě Chaima Cigana se teprve dozvíme.

Otázka tedy zní: Kdo je Chaim Cigan?

Komentáře

  1. Olalá! To je ta kniha, kteru chci. To je tak, když jste až po uši zabředlí životní filosofií v postmoderně a nasáváte kromě vědeckých článků vše, co se týká kultury. A židovská kultura je fascinující. Doufám v brzký ebook.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Báječné, že se podařilo vyjednat práva.

      Přemýšlím nad tou obálkou, jestli je vyvedená, či ne. Pořád jsem si říkala, co mne naní upoutalo a ano, určitě je to ta vykřičenost, až industriální nádech (ač při bližším prozkoumání jsem byla veveda z omylu!). Ale ten font způsobil, že vidím něco mezi učebnicí jazyků a skripty managementu.

      Tak jako tak, píšu si na svůj wish-list!

      Smazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…