Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem potkal Jiřího Pavla

O jeho tatínkovi se učí na základní škole – patří k největším českým spisovatelům 20. století. Jiří Pavel – syn Oty Pavla. Člověk, který po svém otci zdědil kus talentu, a k dnešnímu dni mu vyšly tři knihy. Člověk, který navzdory svému jménu žije v bídě a podmínkách, které vám vyrazí dech.

I bolest v sobě může skrývat kouzlo

Spisovatel Jiří Pavel.
Fotka ani zdaleka nevystihuje atmosféru místa.
Do bytu k synovi Oty Pavla se asi nedostanete jen tak. Mně se to povedlo náhodou. V sobotu jsem se zúčastnil prohlídky Prahy, kterou vedl bezdomovec Honza B. v rámci projektu občanského sdružení Pragulic. No a protože Honza B. Jiřího Pavla zná, dohodl nám setkání. Jiří Pavel ale rozhodně nečekal, že nás tam přijde třináct a začala několikaminutová scéna, kdy na Honzu, svého kamaráda, křičel, nadával a všechny posílal do prdele, zatímco my stáli tiše kolem a probouzeli se z prvního šoku. 

Totiž, Jiří Pavel je těžce nemocný člověk, to vidíte na první pohled. Abyste uvěřili jeho maniodepresivní psychóze, nemusíte mít papír z léčebny – hned od první chvíle vidíte, že ten člověk zkrátka a dobře není v pořádku. Byt, ve kterém žije, připomíná nejčernější noční můry. Neuvěřitelná špína kontrastovala se zavěšenými loutkami a obrazy na zdech. Ocitnout se v tomto bytě nebylo pro nikoho z nás jednoduché. Tvářit se co nejméně zaskočeně, navíc v okamžiku, kdy pan Pavel stále spílal Honzovi za to, že mu přitáhl do kvartýru tolik lidí. V tom celém byla bolest. Bolest ze svého života, bolest z toho, že ty lidi nemá kam posadit a pravděpodobně i bolest ze své hanby. Paradoxem celé té scenerie bylo, že jakkoliv si člověk tu bolest uvědomoval, její kouzlo nešlo potlačit. 

Starý ještěr vypráví

Jsme v pokoji, který slunce nenavštívilo už nějaký ten pátek, podobně jako čerstvý vzduch. Jiří Pavel sedí ve svém křesle, nedecentně a neelegantně a začíná mluvit o svém životě. O tom, kdo byl jeho otec a jak všechny peníze utržené za prodej autorských práv skončily kdesi v centrifuze jeho života. Život k němu příliš laskavý nebyl: po patnácti letech od něj utekla žena a pan Pavel tvrdí, že ho obrala, o co mohla. Můžeme si o tom myslet své, ale jak to celé bylo v konečném důsledku není důležité. Podstatné je, že dnes pan Pavel žije z milodarů a díky podpoře pražské židovské obce. Ve svém životě už dělal ledacos: kuchaře, číšníka, dělníka, barmana, produkčního v divadle či pracoval v aukční galerii. Nicméně – několikrát už také pobýval v psychiatrické léčebně.

Lidi jsou svině jsou svině jsou lidi

Pan Pavel, jak jsem již psal výše, zdědil část talentu svého slavného otce. Ten talent nenechal ležet na louce nečinnosti; vydal již tři knihy, ve kterých popisuje svůj okolní svět. Napsal ale i čtvrtou. Tehdy doplatil na svou důvěřivost. Vydání čtyřicítky povídek na houbařské téma, které Jiří Pavel napsal spolu se svým kamarádem Jiřím Piščákem, se měl ujmou galerista a nakladatel Jan Mach. Jiří Pavel mu nejen, že svěřil své dílo, dokonce mu půjčil peníze. Mach zmizel s penězi i povídkami (které nikdy nevydal) a dnes sedí ve vězení pro podvod (v jiné kauze). Pod oponou všudypřítomného kouře (pan Pavel říká, že je závislý na nikotinu a vskutku zapaluje jedno cigáro o druhé) doplňuje hladinku hltem červeného vína. „Nevím, co vám mladým poradit, ale tenhle svět už musíte  změnit vy,“ řekne lehce patetickým tónem, ze kterého mrazí. Nechává kolovat své vydané knihy a opakovaně nás prosí, ať mu je vrátíme zpátky. Ten agresivní člověk je pryč, před námi sedí, či lépe řečeno polosedí-pololeží, člověk nezlomený. Přes to všechno, co mu život hodil do cesty dál žije a nevypadá to, že by rezignoval.

Těžko se ptát

Jiří Pavel nás stále vybízel, ať se na něco ptáme, ale my se zdráhali. Vždyť tu jedinou otázku, kterou jsme patrně všichni měli na mysli, se nám vyslovit nechtělo: Jak tady můžete žít? Bizarnost všeho, co vidíme dokresluje pobíhající psík neurčité rasy žeroucí vše, nač přijde a výkřiky z vedlejšího pokoje, kde, podle pana Pavla, umírá jeho kamarád. Na tu naši nevyslovenou otázku hledáme odpovědi sami v sobě. Snad je to psychická nemoc, která posunula jeho meze vnímání. Je nám těžko, když si uvědomíme, co vidíme a koho vidíme. Po asi dvaceti minutách se loučíme. Pan Pavel by si chtěl povídat dál (jaký kontrast oproti jeho výkřikům z počátku naší „návštěvy“), ale my už chceme ven. Na vzduch. Na světlo. Pryč z tohoto světa nazvaného Zoufalství. 

Dochází nám, že jsme právě prožili něco, co budeme dlouho vstřebávat. Žijeme v době, která oslavuje konzum. Na tom není nic zlého – konzum představuje ukojení našich potřeb. Ale tato doba si v roce Hrabalova výročí nevšímá, či možná lépe řečeno nechce všímat lidí, kteří svým příběhem nesou odkaz české kultury, ale žijí v podmínkách, které ten odkaz ničí. Nevím, jestli se dá (nebo dokonce má) panu Pavlovi pomoct. Moc bych si ale přál, aby žil důstojněji a snad i šťastněji. 

Nápady, jak to zařídit, pište do komentářů.

Komentáře

  1. "Ale tato doba si v roce Hrabalova výročí nevšímá, či možná lépe řečeno nechce všímat lidí, kteří svým příběhem nesou odkaz české kultury, ale žijí v podmínkách, které ten odkaz ničí."

    Ale všímá. Viděl jsem minimálně dvě, Českou televizí odvysílané reportáže o Jiřím Pavlovi. Nicméně, otázka zní, zdali chce pan Pavel pomoci. To, že ho nějací vydřiduši obrali se v naší době plné "podnikavců" a při jeho nátuře se dalo celkem čekat. A proč píši "při jeho nátuře"? Jak jsem to tak sledoval, pan Pavel trpí dvěma (snad by se dalo napsat civilizačními, nebo psychickými) chorobami: jednak takovým tím uměleckým "bohémstvím" (což tedy asi nebude choroba) a druhak tedy nějakou chrorobou psychickou. A v rámci onoho bohémství (a asi i té pdychické nemoci) by se nejspíš rozdal do posledního groše a zrovna tak asi příliš moc důvěřuje i zcela neznámým lidem.

    Je to prostě "starý vůl" (myšleno v dobrém, ne jako nadávka, nebo tak něco) a těmhle "starým volům" se těžko pomáhá. A oni mnohdy ani nechtějí. A panu Pavlovi asi stačí, když bude mít na hlt vína a na cigára, a zbytek mu je (asi) tak nějak jedno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavle, v archivu jsem našel jen jednu reportáž a ta byla zaměřena jen na tu kauzu ohledně nevydané knihy. Tedy ne o tom, jak žije, ale o tom, jak s ním vyjebali. Druhou reportáž jsem nenašel a za odkaz na ni budu vděčný.

      Vymazat
    2. Těžko říct, možná byla jen jedna, nebo něco bylo na Nově. Ať hledám jak hledám, tak taky nenacházím.

      Vymazat
    3. Na Nově by to vlastně mohlo být, protože tu repku s ním na ČT točil Vondreáček, který svého času (než odešel do ČT) pro Novu dělal...

      Vymazat
  2. Také mám pocit, že na N@vě proběhla nějaká mediální masáž s ukázkami "podívejte se jak žije syn Oty Pavla", ale ruku do ohně bych za to nedala. Neviděla jsem ji, na depku mi stačily jen ty ukázky...

    OdpovědětVymazat
  3. Mrazi z toho v zadech, ale nesouhlasim s tim, ze to nevzdal...Tady v tom svete se kazdej snazi kazdyho ojebat, to neni nic zas tak neobvykleho, a je kazdeho rozhodnuti, jestli se bude snazit udelat neco proto to nejak zmenit, nebo jestli se necha potopit tim mnozstvim utrpeni. Trochu se zdraham napsat to takhle tvrde, ale kdyz se to vezme kolem a kolem, je to to jedine, co mi z toho nakonec vychazi.

    OdpovědětVymazat
  4. Pardon, že se do toho pletu, ale nehledáte toto? http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123362573-restart/207562261000002-jak-jsem-nepotkal-ryby-aneb-cesta-z-dusevni-nemoci/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kam v Praze pro knihy?

S koncem oblíbeného knihkupectví v Kaprově ulici se objevovaly výkřiky o tom, jak mizí tradiční knihkupectví a jak už pomalu není kam chodit pro knihy. Tak jsem se rozhodl dát dohromady pár tipů. Další, ty vaše, uvítám v komentářích pod článkem či na sociálních sítích.

Co vyjde během jarního Velkého knižního čtvrtku?

Rovnou vám říkám, že odpověď na otázku v názvu článku zatím neznám. Napnul jsem ale veškeré síly, abych to zkusil odhadnout a tady jsou mé spekulace. Vzhledem k charakteru tohoto článku se dočtete jen oficiální anotace knih a link na web Kosmasu, který tuto legendární knižní akci pořádá. Velký knižní čtvrtek bude 16. 3. 2017 – tedy pokud se Kosmas bude držet svého zaběhnutého schématu (třetí čtvrtek v březnu).

Za zmínku stojí, že v tomto VKČ poprvé bude chybět titul z Knihy Zlín, a to proto, že Knihu Zlín akvírovala konkurenční distribuce, respektive Albatros Media. Tím pádem by Kosmas nemohl mít distribuční exkluzivitu, což je podmínka zařazení do VKČ.

Ještě jednou opakuji, že tento seznam je čirá spekulace a pravděpodobně bude finální seznam titulů ve Velkém knižním čtvrtku odlišný. Věřím ale, že těch odlišností moc nebude :-)