Přeskočit na hlavní obsah

Cože? Proč? BookVy?

Ano, znovu zakládám nový blog. Po kolikáté už? Já nevím. Snad popáté. Tentokrát ale bude přísně monotematický. Psát tu totiž budu jen o literatuře.


ALE PROČ BOOKVY?!


Protože jsem se zbláznil. Když jsem zjisitl, že je ta doména volná, musela být má. Název BookVy není můj původní, vděčím za něj Scalexovi, kterému tímto tedy pěkně děkuju.

Baví mě ten dvojsmysl - anglo-české BOOK a VY. Tedy vy a knihy. Měl by to být blog o knihách pro vás. Žádné politické komentáře, žádná moje próza nebo angažované texty: prostě čistě knihy.

Mám velké plány, velké cíle a spoustu chuti něco nového žačít. To slovo "VY" není v názvu jen tak pro nic za nic. Jste to VY, kdo tu má být v hlavní roli. Chtěl bych, abyste se stali součástí tohoto blogu. Chcete-li tedy být jedním z jeho autorů, napište mi na tomas.fojtik@gmail.com a povíme si, co a jak. 

Komentáře

  1. Aha. A já si od začátku myslel, že tam je dvojsmysl s ruským slovem "bukvy"...

    OdpovědětVymazat
  2. Na tento dvojsmysl jsem byl taky upozorněný, ale protože rusky neumím, je spíš nechtěný, než zamýšlený.

    OdpovědětVymazat
  3. Když jsem ten název vymejšlel, vnímal jsem oba dvojsmysly jako rovnocenné, tj. podobnost se slovem буквы, které má vztah ke knížkám, i to "Book + Vy". Takže ruský dvojsmysl byl zamýšlený, ne nechtěný. 8^) Akorát jsem si neuvědomil, že jsi ruštinou nezasažený, tak jsem na něj neupozorňoval.

    OdpovědětVymazat
  4. No vidíš, ani jsem Tě nepodezíral z toho, že umíš rusky.. furt mi nedochází, že jsme jiná generace .o) Nicméně ukazuje se, že se název chytil :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Hned od začítku jsem vnímala oba významy a hodně mne to bavilo. No jo, má volitelná rusistika na střední. Stále se ovšem nemohu popasovat s tím "logem"... asi mi něco uniká.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte