Přeskočit na hlavní obsah

Cože? Proč? BookVy?

Ano, znovu zakládám nový blog. Po kolikáté už? Já nevím. Snad popáté. Tentokrát ale bude přísně monotematický. Psát tu totiž budu jen o literatuře.


ALE PROČ BOOKVY?!


Protože jsem se zbláznil. Když jsem zjisitl, že je ta doména volná, musela být má. Název BookVy není můj původní, vděčím za něj Scalexovi, kterému tímto tedy pěkně děkuju.

Baví mě ten dvojsmysl - anglo-české BOOK a VY. Tedy vy a knihy. Měl by to být blog o knihách pro vás. Žádné politické komentáře, žádná moje próza nebo angažované texty: prostě čistě knihy.

Mám velké plány, velké cíle a spoustu chuti něco nového žačít. To slovo "VY" není v názvu jen tak pro nic za nic. Jste to VY, kdo tu má být v hlavní roli. Chtěl bych, abyste se stali součástí tohoto blogu. Chcete-li tedy být jedním z jeho autorů, napište mi na tomas.fojtik@gmail.com a povíme si, co a jak. 

Komentáře

  1. Aha. A já si od začátku myslel, že tam je dvojsmysl s ruským slovem "bukvy"...

    OdpovědětSmazat
  2. Na tento dvojsmysl jsem byl taky upozorněný, ale protože rusky neumím, je spíš nechtěný, než zamýšlený.

    OdpovědětSmazat
  3. Když jsem ten název vymejšlel, vnímal jsem oba dvojsmysly jako rovnocenné, tj. podobnost se slovem буквы, které má vztah ke knížkám, i to "Book + Vy". Takže ruský dvojsmysl byl zamýšlený, ne nechtěný. 8^) Akorát jsem si neuvědomil, že jsi ruštinou nezasažený, tak jsem na něj neupozorňoval.

    OdpovědětSmazat
  4. No vidíš, ani jsem Tě nepodezíral z toho, že umíš rusky.. furt mi nedochází, že jsme jiná generace .o) Nicméně ukazuje se, že se název chytil :-)

    OdpovědětSmazat
  5. Hned od začítku jsem vnímala oba významy a hodně mne to bavilo. No jo, má volitelná rusistika na střední. Stále se ovšem nemohu popasovat s tím "logem"... asi mi něco uniká.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…