Přeskočit na hlavní obsah

Aktuálně: J&T kupuje Euromedii, dochází ke spojení s Neoluxorem

Jak dnes informoval například server Mediaguru, finanční společnost J&T kupuje (přes společnost Arraviet) firmu Euromedia – největšího českého distributora knih a majitele značek Ikar, Odeon, Knižní klub a Universum.


Vzhledem k tomu, že v roce 2012 vstoupila (přes prostředníky) J&T do firmy Pantha Rhei (slovenská síť knihkupectví), která je dnes jedním z majitelů Neoluxoru, dochází dnes fakticky ke spojení Euromedie a Neoluxoru. J&T získá největší knižní distribuci a jednu z největších českých sítí knihkupectví.

Toto spojení není žádným překvapením, protože Neoluxor a Euromedia spolu dlouhodobě spolupracují (před více než rokem například došlo k převodu regionálních knihkupectví Knižní klub pod novou značku Neoluxor Books).

Pro nás čtenáře to zatím nic neznamená, ale vypadá to, že český knižní trh čekají změny. První vlaštovky těchto změn již vylétly, například naposledy insolvenční řízení na firmu Librex z konce minulého roku. Odhadovat budoucnost by teď znamenalo pohybovat se na úrovni spekulací, ale ukáže se, myslím, velmi brzy.

Prodej Euromedie ještě bude muset schválit antimonopolní úřad.

Zdroj: http://www.mediaguru.cz/2014/02/bertelsmann-prodava-nakladatelstvi-euromedia/#.UvoSBGJ5Ne8

Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Alena Mornštajnová: Listopád (recenze)

  Číst Alenu Mornštajnovou se už pomalu rovná tomu pořídit si nejnovější iPhone nebo značkový batoh. Svým způsobem to je totiž přihlášení se k určitému statusu, společenské třídě. Silně přeháním, jistě, ale rozhodně to je naše nejprodávanější současná autorka a tomu zákonitě odpovídá i ohlas na čtenářských fórech. Listopád, letošní novinka Aleny Mornštajnové ale tomuto očekávání nevychází vstříc. Autorka se rozhodla, že trochu rozčeří stojaté vody a napíše příběh, který to bude mít u svých čtenářů těžší než její předešlé knihy.  Vyprávění začíná v listopadu 1989, kdy v Československu probíhá studentské povstání. Jedna z hlavních hrdinek knihy, Marie, chodí se svým manželem na demonstrace v malém městě Meziříčí, které je obvyklou kulisou Mornštajnových knih. Oproti skutečnému vývoji se ale v knize podaří režimu revoluci potlačit, a to dost brutálně, radikálně a osudově. Odpůrci režimu jsou buď mrtví nebo ve vězení, a to včetně těch, co chodili demonstrovat; Marii nevyjímaje. Druhá linie

Raynow Winnová: Pobřežní cesta

Nebýt toho, že tuto knihu zmínila překladatelka Lucie Miolajková na svém Facebooku, vůbec bych se o ní nedozvěděl. Nevšiml jsem si recenzí, nevšiml jsem si žádných zmínek na sociálních sítích. Ta kniha kolem mne proplula a já ji vůbec nezaregistroval. Až když jsem se díky výše zmíněné náhodě o knize dozvěděl, našel jsem si na webu nakladatele krátkou ukázku. Začetl jsem se a nemohl jsem přestat. Zapůsobilo na mě okamžité kouzlo – kouzlo silného příběhu dvou lidí, které v jednu chvíli potkalo snad všechno špatné, co je potkat mohlo (skoro). A oni, místo toho, aby se schoulili do klubíčka a nadávali na osud se vydali na cestu. Na jihozápadní pobřežní cestu, která vede po britském pobřeží. Šli pěšky, spali ve stanu, měli málo peněz, málo jídla a před sebou žádnou budoucnost. Když píšu měli, nemluvím o románové fikci. Kniha je vlastně mix hned tří žánrů: Literární cestopis, literární autobiografie a román. Raynor Winnová popisuje svůj skutečný příběh, který potkal jí a jejího manžela a kte