Přeskočit na hlavní obsah

Aktuálně: J&T kupuje Euromedii, dochází ke spojení s Neoluxorem

Jak dnes informoval například server Mediaguru, finanční společnost J&T kupuje (přes společnost Arraviet) firmu Euromedia – největšího českého distributora knih a majitele značek Ikar, Odeon, Knižní klub a Universum.


Vzhledem k tomu, že v roce 2012 vstoupila (přes prostředníky) J&T do firmy Pantha Rhei (slovenská síť knihkupectví), která je dnes jedním z majitelů Neoluxoru, dochází dnes fakticky ke spojení Euromedie a Neoluxoru. J&T získá největší knižní distribuci a jednu z největších českých sítí knihkupectví.

Toto spojení není žádným překvapením, protože Neoluxor a Euromedia spolu dlouhodobě spolupracují (před více než rokem například došlo k převodu regionálních knihkupectví Knižní klub pod novou značku Neoluxor Books).

Pro nás čtenáře to zatím nic neznamená, ale vypadá to, že český knižní trh čekají změny. První vlaštovky těchto změn již vylétly, například naposledy insolvenční řízení na firmu Librex z konce minulého roku. Odhadovat budoucnost by teď znamenalo pohybovat se na úrovni spekulací, ale ukáže se, myslím, velmi brzy.

Prodej Euromedie ještě bude muset schválit antimonopolní úřad.

Zdroj: http://www.mediaguru.cz/2014/02/bertelsmann-prodava-nakladatelstvi-euromedia/#.UvoSBGJ5Ne8

Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář, po schválení se objeví na webu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O burácejícím rachotu hroutícího se mramorového pomníku

Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce. 
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám. 
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po finan…