Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Simon Mawer – Pražské jaro (recenze)

Pražské jaro se trefilo do doby, kdy si my Češi připomínáme osmičková výročí, a navíc v srpnu uteklo padesát let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Ta kniha nemohla vyjít v lepší dobu – ale správné načasování samozřejmě ještě neznamená, že to nemůže být špatně napsané.


Nejnovější příspěvky

Amulet 1 a Amulet 2: Svátek hravosti a napětí (recenze)

Po Hildě a Záleskautkách přišla Paseka s další komiksovou klasikou, která sice útočí na dětské duše, ale zasaženi budeme i my, starší. Přestože jsou hlavní postavy v dětském věku, příběh je poměrně temný. Připomíná vám to třeba Harryho Pottera?

Harry Hole podruhé!

Něco vám na sebe prozradím: Nestává se mi, že bych četl knihu dvakrát. Vlastně myslím, že případy, kdy jsem některou knihu četl dvakrát by se daly spočítat na prstech jedné ruky Harryho Holeho. Teď jsem se rozhodl přečíst znovu všechny vydané a přeložené knihy Joa Nesbøho s Harrym Holem. Povím vám proč.

Literární kronika první republiky (recenze)

Literární kronika první republiky, to je (jen s malým přeháněním) učiněné porno. Pokud se zajímáte o dějiny československé literatury (případně o dějiny Československa), měli byste zpozornět. Tato výpravná publikace, vydaná u příležitosti oslav 100 let od vzniku Československa vás překvapí, ohromí a nadchne.

Angela Marsons: Bez tužky a papíru mi to nepíše

Detektivek a thrillerů dnes vychází tolik, že to už jeden nestíhá. Málokdy se mi ale podaří objevit něco, co mě téměř doslova porazí na zem. Po dočtení první knihy Angely Marsons jsem tento pocit zažil. Její knihy, to je směs klasické detektivky a společenského thrilleru. Výborně napsané postavy jsou samozřejmost – a to jak postavy kladné, tak postavy záporné. Angela Marsons dovede psát tak poutavě, že vás donutí knihu odložit až s posledním slovem. Popisuje těžká témata; nevyhýbá se ani těm, které mohou působit citovou újmu. Na konci máte ale vždy pocit, že jste četli něco velkého.


Tak to zase nevyšlo (recenze knihy Ona, oni a já)

Miroslav Macek se před časem pustil do napsání pokračování Saturnina. Psal jsem o tom, kniha se mi nelíbila. Protože se ale velmi dobře prodávala, rozhodl se přijít s něčím svým. Novým. Originálním. Velmi chvályhodná snaha, že? Až na to, že to dopadlo (opět) tragicky.

Anna Cima: Probudím se na Šibuji (recenze)

Každý mladý český debut zaslouží náležitou pozornost, protože jsem měl dlouho pocit, že česká literatura uvízla na mrtvém bodě. Buď se autoři, o kterých vůbec stojí za to mluvit, věnovali minulosti, a nebo byly jejich knihy skvělé po formální stránce, ale tak nějak to nemělo příběh, myšlenku. Anna Cima napsala knihu, která má všechno, co má dobrá kniha mít. Téměř všechno.