středa 22. ledna 2020

Zpráva pro Adolfa 1 a 2 (recenze)

Osamu Tezuka byl českému čtenáři zatím vzdálen v mlze japonštiny. Pokud tímto jazykem nevládnete, neměli jste šanci si od něj cokoliv přečíst. Možná se ptáte:  „A měli bychom?“ Rozhodně měli, protože Osamu Tezuka patří mezi největší klasiky ve svém žánru.

Tím žánrem je manga a velký dluh českému čtenáři začalo splácet nakladatelství Crew. Bylo z čeho vybírat, protože Tezuka toho měl za sebou opravdu hodně. Zpráva pro Adolfa (rozdělená na první a druhou část) byla asi to nejlepší, čím mohli začít. Tezukův styl bývá někdy přirovnáván k západnímu stylu komiksů – a tím pádem je pro západního čtenáře přijatelnější (podobně je u nás oblíbený Haruki Murakami, jehož japonské romány hodně odkazují na evropskou kulturu). Navíc část příběhu (ke kterému se ještě dostanu) se odehrává v Evropě a i to je nám blízké. A třetí důvod, proč je toto ideální vstup do Tezukovy tvorby (ale vlastně i do mangy jako takové): Tezuka se zde krotil, co se týče svých vyjadřovacích způsobů.

sobota 14. prosince 2019

Jaroslav Kmenta: Rudý Zeman – promarněná šance

Napsat kritickou knihu o Miloši Zemanovi je terno. Nemusíte se ani moc snažit a úspěch máte zaručený. Odpůrců současného českého prezidenta je dost a vy si tak můžete být jisti, že kniha bude dominovat žebříčku prodejnosti. Ale když jste „přední český investigativní novinář“, měli byste mít poněkud vyšší ambici.



Jaroslav Kmenta sám o sobě na zadním přebalu knihy Rudý Zeman (kterou si vydal sám) píše: „Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky“. Pokud má o sobě někdo tak vysoké mínění, měl by to také prokázat. Investigativy je v Rudém Zemanu pomálu – a to ještě to, co Kmenta vyprávěl stojí na velmi nejisté vodě.

Drtivá většina knihy – celých 16 ze 17 kapitol – totiž Kmenta posbíral z již publikovaných materiálů. Ať už svých, nebo jiných novinářů. Popisuje známé i téměř pozapomenuté kauzy, které tvořily rámec Zemanovy politické kariéry. Více méně jde lineárně, takže se dostaneme od kauzy Bamberk přes Olovo k výprasku v prezidentské volbě v roce 2003 až po financování prezidentské kampaně. Je dobré tyto případy připomínat a je vlastně dobře, že existuje kniha, která Zemanovu polistopadovou historii shrnuje. Problém je, že tato kniha se tváří, že je něco víc. V oficiální anotaci se dočteme: „Jde o investigativní portrét prezidenta Miloše Zemana. Autor v ní hledá odpověď na otázku, kdo stál za financováním jeho předvolební kampaně. Přináší nové informace a souvislosti o lidech z blízkého okolí prezidenta Zemana. Důkladně rozebírá také to, komu a proč se Miloš Zeman mstí.“ Velmi překvapivě se tak dozvíme, že se Zeman mstí sociální demokracii za prezidentskou volbu v roce 2003 a že lidé z jeho okolí podnikali v Rusku (nebo s Ruskem). Nemám pocit, že bych se dozvěděl něco extra nového.

Jediná kapitola, ve které najdeme zárodky jakési investigace se jmenuje, velmi podivně, Lisbeth Zemanderová. Jaroslav Kmenta nemohl odolat nazvat tuto kapitolu podle jedné z nejslavnějších literárních postav současnosti. Investigace v této kapitole je však poněkud, jak bych řekl, „kmentovská“. Jednoho večera ho kontaktuje hacker, který mu vysvětlí, že se dostal do počítačů jistého člověka z blízkosti Miloše Zemana (konkrétní Kmenta není, přestože to jméno údajně zná) a má nějaký screenshot (Kmenta mu opakovaně říká printscreen) z bankovního účtu. Celá ta historka na první pohled působí jak ze špatného špionážního románu a to především z toho důvodu, že Kmentovi se s údajným hackerem nepodařilo sejít a celá historka tak vyzněla do ztracena. Dozvěděli jsme se tak, že v nějaké bance v Belize je tajemný účet, na kterém jsou tajemné miliony. Nic víc. Jestli to má být hlavní investigace celé knihy, není to trošku málo, Antone Pavloviči?

Pokud ale tuto knihu odmítnete považovat za investigativní portrét Miloše Zemana, počtete si docela dobře. Připomíná třeba detaily oné neslavně slavné prezidentské volby v roce 2003, kdy MIloš Zeman potupně utekl z Pražského hradu bočním východem. Připomíná kauzu Olovo, což měla být diskreditace Petry Buzkové. Připomíná minulost Miroslava Šloufa i jeho odstavení v roce 2013. Vykresluje Miloše Zemana jako mstivého člověka bez skrupulí.

A to mi na knize, paradoxně, vadí úplně nejvíc. Já bych chtěl poznat všechny stránky jeho osobnosti. Rád bych si přečetl knihu, která alespoň trochu poodhalí víc než to, co všichni dávno víme. Na takovou knihu si budeme muset ještě počkat.

A málem jsem zapomněl na něco, co mě na knize štvalo celou dobu a díky čemu jsem výrazně snížil závěrečné hodnocení. Všichni víme, že Miloš Zeman se rád napije. Ale počet zmínek o tom, že je Miloš Zeman starej zpiťar, počet zmínek o tom, kdy se Miloš Zeman zase opil překročil únosnou míru. Kniha se tím bohužel posunula do kategorie politický bulvár. A to snad nemá „jedna z nejvýraznějších osobností české investigativní žurnalistiky“ zapotřebí. Nebo má?

Hodnocení: 40%

pátek 13. prosince 2019

Jeff Lemire: Essex County

Pamatuju si na dobu, kdy jsem komiks považoval za nezajímavý. Myslel jsem si, že komiks rovná se Superman nebo Batman. Prostě, hrdinské příběhy nadpozemských rozměrů. Až když jsem objevil Persepolis, Pod dekou nebo Maus (ten v první řadě), začal jsem názor na komiks přehodnocovat.

Vybrané a komentované zajímavosti ze Zprávy o českém knižním trhu

Před týdnem vydal SČKN novou Zprávu o českém knižním trhu a v tomto článku najdete souhrn nejzajímavějších údajů a trendů.

pátek 1. listopadu 2019

Jana Ciglerová: Americký deník

Před pár dny jsem vás tu lákal na knihu Věda podle abecedy Petra Koubského. Nevím jestli jsem to tehdy zmínil, ale je to součást nové edice Deníku N - Edice N.
Další kniha z této edice se jmenuje Americký deník. Jana Ciglerová pár let žila ve Spojených státech a v této knize najdete její postřehy z této země.
Jana Ciglerová zemi popisuje ze svého úhlu pohledu a vysvětluje, v čem je tamní život tolik odlišný od toho našeho, českého a evropského.

čtvrtek 31. října 2019

Penelope Lively: Měsíční tygr

Pokud hledáte nenáročnou, odpočinkovou knihu, tak Měsíční tygr není pro vás. Pokud ale chcete něco, nad čím budete muset více přemýšlet, jste na správné adrese.

Poprvé vyšla už v roce 1987 a vypráví příběh Claudie Hamptonové, která na konci svého života sepisuje „historii světa“. Vypráví o vztazích, často komplikovaných, střídá ichformu a erformu a v příběhu se dokonce mění i vypravěči.

Tato kniha si od čtenáře vyžaduje trpělivost a soustředění. Pokud to zvládnete, budete odměněni velkým zážitkem. Do češtiny knihu přeložila Zora Freiová a vydalo ji nakladatelství Host. https://www.hostbrno.cz/mesicni-tygr/

pátek 25. října 2019

Petra Dvořáková: Chirurg


Už několikrát jsem četl přirovnání Chirurga k slavné seriálové sáze Nemocnice na kraji města a po dočtení tuším, že přesnější přirovnání už nikdo nevymyslí. Ale do nedostižného Jaroslava Dietla má Petra Dvořáková daleko.

Pokud jste to náhodou nevěděli (jako já před čtením této knihy), tak autorka vystudovala střední zdravotnickou školu a po nějakou dobu působila jako sestra. Na tuto skutečnost si při čtení knihy opakovaně vzpomenete. Používá odborné termíny, má zjevně v malíčku postupy při operaci, prostě je vidět, že to psal někdo, kdo oboru rozumí. Bohužel až moc – používá termíny, které jsem bez googlení nechápal a upřímně, u čtení knihy tohoto druhu se mi nechce googlit slova jako „empír“. Autorka se tak bohužel stala, minimálně v této knize, obětí své způsobilosti.

Zpráva pro Adolfa 1 a 2 (recenze)

Osamu Tezuka byl českému čtenáři zatím vzdálen v mlze japonštiny. Pokud tímto jazykem nevládnete, neměli jste šanci si od něj cokoliv přečís...